Kino jako luxus

Ornela Mutiová zlehka míří k malému můstku v centru slovenského maloměsta. Fotoaparáty cvakají a kolem se tísní davy zvědavců, toužících spatřit slavnou Italku. Uprostřed už na ni čeká ředitel trenčianskoteplického festivalu Artfilm Peter Hledík. Proslulá herečka z jeho ruky co nevidět převezme ocenění nazvané Hercova mise a na drobnou lávku, po které teď kráčí, připevní malou destičku se svým jménem. Nebude první. Západoslovenské lázně už za deset let trvání festivalu podobným způsobem uvítaly řadu dalších hereckých celebrit. Kromě nich si na návštěvu zdejší filmové přehlídky najde každý rok čas i politická špička a promítací sály pravidelně plní zástupy diváků. V takové atmosféře není těžké získat dojem, jako by slovenská kinematografie zažívala zlaté období. Ve stejné chvíli ale před kinem Tatry ve čtyřicetitisícové Spišské Nové Vsi na opačném konci Slovenska nestojí vůbec nikdo. Třebaže projekce má začít už za několik málo minut, zeje sál i pokladna prázdnotou. Oprýskaná omítka a otrhané staré plakáty upoutají pozornost kolemjdoucích jen stěží. Ostatně zatím by jim ani neměl kdo film promítnout. Stejně jako v řadě dalších měst chodí totiž i tady promítač do kabiny až tehdy, když ho zavolají. Dny, kdy zůstává doma, jsou spíše pravidlem než výjimkou.

Na film do muzea

Který obraz vystihuje situaci kinematografie pod Tatrami věrněji? Vodítko mohou při hledání odpovědi nabídnout čerstvě zveřejněné výsledky reprezentativního sociologického…