Škola pracovní solidarity
Kdyby se mne někdo zeptal, kterou z loni poprvé vydaných knih zdejších autorů považuji za nejzajímavější, uvedla bych tenkou knížečku Olgy Šulcové Záhada červeného křesla… a jiné příběhy. Bez příkras, bez vulgarismů, strohým, až reportážním stylem autorka popisuje v patnácti příbězích, jak žili dělníci a dělnice začátkem sedmdesátých let v jedné továrně na chemikálie severně od Prahy. Autorka v této chemičce několik let pracovala, když kvůli nesouhlasu s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 musela odejít z původního povolání redaktorky a živit se „manuálně“. Svoje postřehy popisovala Olga Šulcová v krátkých fejetonech už v samizdatových časopisech v rubrice „Ze zásuvky a stolu“. Dělala si poznámky o slangu, vtipech, slovních obratech používaných v tehdejší době. Proto představuje většina textů publikovaných v této knížce autentické, jen nepatrně přepracované záznamy. Příběhy jsou syrovým popisem všeho, co autorka viděla kolem sebe očima vnímavého člověka-novináře, jenž musel změnit profesi, ale úplně se jí nevzdal.
Co by řekl Šik
Práce v továrně tamější lidi nebavila a nezajímala. Lisovali jakousi umělohmotnou střiž, spínali ji osmi háky a nikoho - ani mistry - nezajímalo, k čemu slouží. Motivací pro přijetí práce v tomto hlučném, chemikáliemi znečištěném a nezdravém prostředí byla nabídka bytu v paneláku a slušný výdělek, když byl člověk ochoten střídat se v provozu na tři směny. Navíc mohl každý zaměstnanec občas něco…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
