Děkujeme, odejdi!

Íránské demokratické reformy se ocitly na křižovatce. Během tří let vlády prezidenta Mohammada Chatámího se nebývalou měrou rozvinula veřejná debata, jíž poskytoval prostor stále nezávislejší tisk, dítě Chatámího úsilí. Díky tisku získávali reformátoři stále větší podporu veřejnosti a vrcholem jejího vyjádření byly únorové parlamentní volby (Respekt č. 10/2000). Konzervativní křídlo, trvající na dogmatech islámské revoluce z roku 1979, vycítilo hrozbu, a začalo proto jednat. Než se stačil reformní parlament v květnu sejít, poskytl v dubnu konzervativní madžlis legislativní podporu honu na čarodějnice, tedy svobodomyslný tisk a novináře. Od té doby se podařilo islámskému soudnictví zlikvidovat prakticky všechny významnější proreformní noviny, více než dvacet titulů o nákladu přes milion výtisků denně, a uvěznit řadu žurnalistů i prominentních reformistů. „To je, jako by se zavíraly veřejné školy,“ prohlásil jeden z reformních poslanců za Teherán.

Chameneí zasahuje

První úkol, jejž si nový parlament před třemi měsíci vytyčil, je změna právních podmínek pro tisk, ale i vydávání knih a další kulturní podniky. Jenže během čtvrt roku sílil odpor kléru proti chystaným změnám a korunu všemu nasadil samotný duchovní vůdce Íránu ajatolláh Chameneí: v neděli 6. srpna utnul již u samotného počátku pouhou parlamentní rozpravu o změnách ožehavé legislativy. "Pokud nepřátelé infiltrují náš tisk, bude…