Veršovcův posmrtný život
V prestižním nakladatelství Torst vyšla na konci roku kniha, na jejíž obálce trčí jakýsi zvláštní architektonický útvar a pod ním je v barokizujícím rámu fotografie muže, jehož tenké rty a sebevědomý a zároveň jakoby snílkovský výraz upomínají na vzhled snad až šaldovský. Onou stavbou je bizarní torzo plumlovského zámku, který koncem 17. století rozestavěl nadšený samouk Karel Eusebius Liechtenstein. A ta tvář pod ním nepatří žádnému z titánů ducha, jejím nositelem byl příležitostný řezník, domkář a veršovec Václav Svoboda Plumlovský - postava, která za svého života budila spíše útrpný smích, ale zato její posmrtná existence dosáhla v určitých - byť ohraničených - kruzích podoby až kultovní.
Torstovská kniha, pojmenovaná podle jednoho Svobodova verše Co složím, to mám, o tom přináší více než vyčerpávající zprávu. Spíš než s „dílem“ už čtyřicet let mrtvého inzitního básníka tu máme co činit s rekonstrukcí jedné interpretační a mystifikační mánie. Literární výplody duše Svobody Plumlovského tvoří sotva jednu pětinu obsahu knihy, tu zbývající část zabírají texty, jimž se tradičně říká sekundární: esejistické výklady, vzpomínkové črty, dokumenty, korespondence atd. Prim přitom všem však hrají výklady editora sborníku a hlavního správce a vykladače života a tvorby plumlovské rarity, psychiatra Vladimíra Boreckého.
Plomnovský plkan
Samotný život i dílo Václava Svobody Plumlovského (1872 - 1956) by bez nadšenectví V. Boreckého a jeho podobně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
