Mýtus černé a bílé

„Uděláme z Madridu španělský Petrohrad!“ zvolal 22. října 1936 na závěr svého projevu v jednom madridském kině tehdejší generální tajemník Komunistické strany Španělska José Díaz, aby posílil bojovou morálku „Lidové fronty“, která se v únoru 1936 chopila ve Španělsku - podle instrukcí Kominterny - moci a od 18. července téhož roku byla nucena čelit povstání generála Franka.Díaze k tomuto varovnému zvolání inspiroval sovětský film „My z Kronštadtu“. Ze společenství vyvolených revolucionářů v Madridu tak byli generálním tajemníkem rázem vykázáni všichni, co nebyli „my“, tedy - „oni“, k nimž byli v rámci tehdejší rétoriky počítáni fašisté, imperialisté, různí „nekontrolovatelní“ a od roku 1937 taktéž trockisté, „nejzarytější nepřátelé lidu v zázemí, provokatéři z Dělnické strany marxistického sjednocení - POUM, tajné organizace ve Frankových službách“. Mimochodem: George Orwell, později vyléčený a prohlédnuvší levicový avantgardista z Velké Británie, vyslovuje ve své vzpomínkové reportáži Hold Katalánsku názor zcela opačný: anarchisti a POUM byli podle jeho názoru - na rozdíl od dogmatických komunistů - těmi nejlepšími a nejušlechtilejšími představiteli republikánského Španělska.

Co bylo, už se nevrátí

José Díaz, údajně „jeden z velkých představitelů světového proletariátu a organizátor mezinárodního dělnického hnutí podle marxisticko-leninských zásad“ (jak stojí na záložce knižního výboru z jeho projevů, které pod názvem „Tři roky boje“ vydalo r.…