Tvrdím, že filozofické problémy existují
Ve dvaceti letech jsem šel do učení ke stařičkému mistru uměleckého truhlářství, který se jmenoval Adalbert Pösch, a pracoval jsem u něho v letech 1922 - 1924, nedlouho po první světové válce. Vypadal přesně jako Georges Clemenceau, ale byl to velice příjemný a laskavý pán.

Ve dvaceti letech jsem šel do učení ke stařičkému mistru uměleckého truhlářství, který se jmenoval Adalbert Pösch, a pracoval jsem u něho v letech 1922 - 1924, nedlouho po první světové válce. Vypadal přesně jako Georges Clemenceau, ale byl to velice příjemný a laskavý pán. Když jsem získal jeho důvěru, dával často k dobru (obvykle když jsme v jeho dílně osaměli) něco ze své nevyčerpatelné zásoby vědomostí. Jednou mi řekl, že se dlouhá léta pokoušel sestrojit perpetuum mobile, a zamyšleně dodal: „Říkají, že se to nedá udělat, ale až to jednou někdo udělá, budou mluvit jinak!“ Velmi rád mi vždy položil nějakou otázku z historie a sám si pak na ni odpověděl, když vyšlo najevo, že neznám odpověď (přestože jsem já - jeho učedník - studoval na univerzitě, a to byla skutečnost, na niž byl velice hrdý). „A jestlipak víš,“ zeptal se jednou, „kdo vynalezl vysoké jezdecké boty? Nevíš? Byl to Valdštejn, vévoda frýdlantský, během třicetileté války.“ Po jedné nebo dvou dalších, ještě těžších otázkách, které sám položil a které sám triumfálně zodpověděl, prohlásil můj mistr se skromnou pýchou: „Tak, můžete se mne zeptat, na co chcete: Vím vše.“
Práce na psacím stole
Domnívám se, že jsem se o teorii poznání dozvěděl víc od svého drahého vševědoucího mistra Adalberta Pösche než od kteréhokoli jiného svého učitele. Nikdo jiný neměl tolik zásluh na tom, že se ze mne stal stoupenec Sokratův. Právě můj mistr mne naučil, jak málo toho vím, a navíc také to, že…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.



















