Chceme, nechceme svrhnout prezidenta
Chceme, nechceme svrhnout prezidenta
Ve Venezuele může být nový puč třeba zítra
Třináctého ledna odsoudil venezuelský vojenský soud 97 vojáků a civilistů za jejich podíl na pokusu o státní převrat k vysokým trestům odnětí svobody. Stalo se tak sedmačtyřicet dní poté, co několik tisíc vojáků, od vojínů až po generály a kontradmirály, vystoupilo proti osobě Carlose Andrése Péreze ve funkci prezidenta Venezuely. Tím skončila jedna etapa vzrušujících venezuelských dějin, plných zdařených i nezdařených pokusů o převzetí politické moci či pouhého odstranění politického protivníka; a může začít něco dalšího. Nepochybně také začne, v podstatě to však bude vždy jedno a totéž.Soud s pučisty skončil jen několik hodin poté, co se speciálním jednotkám podařilo osvobodit ředitele vojenské policie, plukovníka Ernesta Navarru, kterého unesli vojáci sympatizující s pučisty, aby dosáhli stažení obžalob a zrušení procesu.
Z bídy do blahobytu a zpět
Venezuela byla v jihoamerických podmínkách dlouho považována za vzor stabilní a prosperující demokracie, za důkaz toho, že hospodářský vzestup a růst životní úrovně většiny obyvatel vede k uklidnění politických radikálů a extrémistů i „horkých hlav“ z řad generality. Tyto představy také dlouho odpovídaly skutečnosti. Ve druhé polovině osmdesátých let však státní pokladna začala pociťovat nedostatek peněz. Ačkoliv do ní proudily předchozích deset let ve stále větším množství, v přímé úměře k jejich přítoku se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
