Umělá inteligence: hrozba i příležitost

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

umělá inteligence pronikla do našich životů pozvolna a zároveň extrémně rychle. Nejdřív se o ní jen mluvilo a najednou byla všude. Už nad ní nelze mávnout rukou, natož ji ignorovat; je tu a už s námi zůstane. „Modely umělé inteligence se proměňují v závislosti na lidské zpětné vazbě – a lidé se proměňují v závislosti na modelech. To není metafora. To je popis toho, co se děje,“ píše ve své eseji na str. 44–47 filozofka Dita Malečková. Tato slova v podstatě shrnují speciál Respektu, který právě držíte ve svých rukou.

Umělá inteligence proniká do chytrých telefonů, vyhledávačů, e-mailů, zákaznických linek podpory, nemocnic, škol, práce, veřejné správy, obrany i pornografie – přestože stále tápeme a nevíme, čím umělá inteligence doopravdy je a jak funguje. Není jasné, zda jde pouze o složitý model, který analyzuje obrovské množství dat, nebo o myslící stroj schopný vlastního úsudku, či dokonce emocí. Stejně tak nevíme, jak nakládá s daty, jež o nás získává, ani kam se bude dále vyvíjet.

Právě tuto ambivalenci řada textů a rozhovorů zkoumá. Ve vzájemném dialogu hledají odpovědi na otázky, které si teď klade každý z nás, a společně skládají kaleidoskop možných odpovědí. Ano, umělá inteligence nám dává mnoho příležitostí a leccos ulehčuje a zrychluje. Automatické překlady, programování pro každého, automatizace nudných každodenních činností. Zároveň se nám ale nedaří velké jazykové modely regulovat a nastavovat hranice, kam až mohou „ve své pomoci“ zajít a jak lze zajistit, aby s jejich pomocí lidé neubližovali jeden druhému.