Během AI revoluce budeme potřebovat genderová studia – a další humanitní vědy

Nástup nové technologie vždycky přináší spoustu zmatku. A fakt, že to není žádná novinka, nesnižuje její naléhavost. Při převratném rozvoji umělé inteligence a její integraci do našich životů asi nejlépe popisuje současnou fázi zmatení a zkresleného vidění termín technomyopie (cosi jako „technologická krátkozrakost“). Zformoval se na bázi tezí amerického vědce a futuristy Roye Amary, vyslovených na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Amara popsal, že při zavádění nových technologií máme tendenci velmi přeceňovat jejich krátkodobé důsledky a naopak přehlížet ty dlouhodobé. 

Toto „rozmazané vidění“ lze jasně pozorovat na tom, jak se vyvíjelo psaní o AI v médiích i jak o ní obvykle debatujeme. Na začátku roku 2022 se objevila zpráva, že Google vyhodil svého softwarového inženýra Blakea Lemoineho poté, co veřejně uvedl, že firmou vyvíjený AI model „má city“. Začátek následujícího roku se nesl ve strachu ze zhroucení vzdělávacího systému: psalo se třeba o tom, že chatbot úspěšně složil zkoušky z práva a dalších oborů na několika amerických univerzitách. Ve stejné době se také psalo o tom, že lidé nejsou schopni rozlišit básně od AI a od Shakespeara. 

Paralelně s tím vycházely rovněž články, jež se snažily technologii naopak shazovat, což byla druhá strana téže „panické“ mince. Zveřejňovaly se špatné „robotovy“ básně, nebo se jej lidé snažili nachytat, třeba na reáliích ze života Járy Cimrmana – a dokázat tak, že AI vůbec není inteligentní. Zájem o téma na českém internetu podle analytického nástroje Google Trends kulminoval v listopadu 2025 – zatímco v roce 2022 bylo oblíbeným dotazem umění generované umělou inteligencí, právě v listopadu loňského roku byl největší zájem o obecné novinky a strmě rostlo také vyhledávání takzvaného AI Actu – evropské regulace, která je prvním komplexním zákonem na světě regulujícím umělou inteligenci ne plošně, ale podle míry rizika – čím nebezpečnější dopad může nástroj mít, tím přísnějším pravidlům podléhá. Možná se tedy právě teď dostáváme z fáze horečky, pomalu si čistíme brýle a jsme odhodlaní vidět dále a jasněji. 

V posledních měsících se zejména v západních médiích začaly objevovat informace o tom, že v užívání umělé inteligence sledujeme genderovou propast – ženy ji využívají méně. Rychlé „krátkozraké“ vysvětlení by mohlo znít, že ženy si v používání technologií méně věří, nemají tolik času s nimi experimentovat a měly by se snažit nezůstat pozadu, protože je to může stát pracovní místa. Zatímco třeba útlum průmyslu postihl nepoměrně více muže, v době AI revoluce jsou podle dat Mezinárodní organizace práce z června 2025 pracovní místa žen v bohatých zemích až třikrát náchylnější k automatizaci než ta mužská. Ženy totiž častěji zastávají méně kvalifikovanou administrativní práci, ale také pozice v HR nebo překladatelskou práci – jednu z prvních vysoce kvalifikovaných a zároveň silně feminizovaných profesí, jež AI výrazně ovlivnila.