Národnostní válka a gastarbeitři

List Večerní Kyjev uvedl 30.dubna zprávu, která ještě více rozvířila beztak neklidné vody sovětského a především ukrajinského politického života. Z textu a přiložených mapek totiž vyplývá, že navzdory oficiálním tvrzením je ukrajinská metropole zamořena nepřijatelně vysokými koncentracemi stroncia 90 a plutonia 238, 239 a 240. Mapy s grafickým znázorněním kritické ekologické situace byly vyhotoveny již v lednu 1991, zveřejněny však mohly být teprve nyní. Podle předsedy nezávislé organizace s ekologickým zaměřením Protis Anatolije Ostaněnka lze území Kyjeva pokládat za oblast intenzívního radioaktivního zamoření a za potenciální zónu dobrovolného vysídlení obyvatelstva.

Nedávno proběhl „týden Černobylu“. Je však tragédie, že o tak chronickém a nebezpečném jevu je veřejnost víceméně otevřeně informována pouze v rámci nárazových akcí. Nepříznivě působí i psychická vyčerpanost lidí, kteří již natolik uvykli životu na samé hranici umírání, že přestávají varovná znamení vnímat. Dochází tak leckdy k paradoxní situaci, kdy třeba Američan a Rakušan se živě zajímají o způsob, jak nejlépe pomoci obyvatelům SSSR při ne-li překonání, tedy alespoň omezení následků černobylské katastrofy, zatímco účast akreditovaných sovětských delegátů na takové konferenci je minimální. Na toto nebezpečí upozorňoval i jeden z předních sovětských ukrajinských publicistů a bojovníků za ozdravění životního prostředí Jurij Ščerbak.

Jistá hořkost přetrvává i mimo ekologickou sféru života…