Dokud dýchám, doufám
Pražané už dlouhá léta trpí schizofrenií. Ve svém městě jen bydlí, žijí však povětšinou jinde, a tam o vše pečují. Také dýchat chodí jinam. Jen málokterý z nich vnímá, že jeho město je lepkavé od špíny a vzduch už tu není vzduchem.
Pražané už dlouhá léta trpí schizofrenií. Ve svém městě jen bydlí, žijí však povětšinou jinde, a tam o vše pečují. Také dýchat chodí jinam. Jen málokterý z nich vnímá, že jeho město je lepkavé od špíny a vzduch už tu není vzduchem. A vnímá-li, jen zřídka se ozve. Je to divné, neboť Pražané mají často děti, někdy i čerstvě rozené.Je to divné; jde o život. Na tom se shodli všichni, s nimiž jsme hovořili o pražském ovzduší. Shodli se i na tom, že kvalita toho ovzduší se dá vylepšit jen velmi pomalu a že jediné, co lze udělat hned, je informovat o situaci. Leč o tom až na konec. Nejdřív si povězme, co to vlastně naše děti lokají v Praze místo vzduchu.
Hlavní znečišťující látky v pražském ovzduší. Zdroje znečištění. Účinky.
Oxid siřičitý (SO2)
- zdroj: lokální topeniště (spalování nekvalitního uhlí), stacionární zdroje (velké továrny)
- účinek: (SO2 + H2O = H2SO4) - ničí ciliální epitel plic - astma
Oxidy dusíku (NOx)
- zdroj: doprava, lokální topeniště (plyn)
- účinek: klesá vitální kapacita plic, chronická otrava NOx, malátnost
Polétavý prach
- zdroj: popílek z lokálních topenišť, jemné částice z výfukových emisí
- účinek: proniká do dýchacího ústrojí, poškozuje jej mechanicky, váže na sebe ostatní škodliviny (SO2, olovo aj.), které se pak v dýchacím ústrojí ukládají
Oxid uhelnatý (CO)
- zdroj: výfukové emise
- účinek: váže se na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
