Estonsko po volbách

V neděli 18.března skončil pro Estonce volební maratón. I když různé prognózy a průzkumy veřejného mínění předpokládaly značný náskok bloku Lidové fronty před komunisty a tzv. internacionalisty, přesto nebylo zcela jasné, získají-li stoupenci tábora modro-černo-bílé vlajky v Nejvyšším sovětu republiky dvoutřetinovou většinu. Ale po vyhlášení výsledků v pátek 23.března nemusí mít nikdo obavy, že by nově zvolený Nejvyšší sovět (NS) byl pouze orgánem „okupační moci“ či loutkou v rukou moskevských vládců. Tuto roli ostatně odmítal hrát již delší dobu.Lidová fronta jako nejsilnější politické hnutí obsadila 39 míst, komunisty vedené sdružení Svobodné Estonsko 19 a konzervativní ruská Spojená rada pracovních kolektivů 15. Je zřejmé, že Lidová fronta nemá v NS takový vliv jako v litevském parlamentě Sajudis. Pokud bude chtít cokoliv prosadit, bude nucena vstoupit do koalice s jinými stranami. Některé významné osobnosti z vedení Lidové fronty, jako například M.Lauristinová a E.Savisaar, patří k 19 poslancům, kteří zároveň zasedají v Estonském kongresu, nezávislém na oficiálních strukturách. Neústupnost Lidové fronty v předvolebním klání napáchala někdy značné škody, neboť tam, kde se mezi sebou nedokázali domluvit ruský demokrat a Estonec, dali ruští voliči nakonec svůj hlas internacionalistovi, tedy zástupci Spojené rady.

Příkladem za všechny může být výsledek v 7.obvodu, v němž Lidová fronta nechala na holičkách svého bývalého aktivistu J.Golikova, a pomohla tak k…