Noclehárny Pankrác chtějí do města
Často se obhajuje názor (nejen v Respektu), že obyvatelé mají spoluurčovat vývoj místa, ve kterém žijí. U nás se zatím nejedná o dialog institucí s občany, ale o boj občanů s důsledky totalitního nebo neodpovědného rozhodování.
Často se obhajuje názor (nejen v Respektu), že obyvatelé mají spoluurčovat vývoj místa, ve kterém žijí. U nás se zatím nejedná o dialog institucí s občany, ale o boj občanů s důsledky totalitního nebo neodpovědného rozhodování. Dobře organizovaná, aktivní občanská iniciativa může dnes dosáhnout relativně dobrého výsledku i tam, kde se to původně zdálo beznadějné. O jednom takovém případu je náš článek.
Ve středu pankráckých sídlišť mělo vzniknout sektorové náměstí Prahy 4, které by odlehčovalo centru v historickém jádru Prahy. Tak se uvažovalo už před třiceti lety. Záměr však nebyl v průběhu dalších let dodržen. Dnes je náměstí rozbitým prostorem, v němž byly umístěny některé stavby jinak, než předpokládala koncepce. Hlavní příčinou sporů místních obyvatel s investorem a se správními úřady se stal hotel Panorama II, který by na tzv. centrálním náměstí Pankráce měla postavit smíšená československo-rakouská společnost Hotelinvest (Čedok a Warimpex) podle projektu arch.K.Koutského.
Občanská iniciativa
V zimě 1990 vznikla Občanská iniciativa Pankráce (OIP), která zahájila nejen razantní boj proti dalšímu hotelu na centrálním náměstí, ale zejména zápas za „polidštění“ celého prostoru. OIP se dosud zúčastnila asi 120 jednání v různých institucích (ONV Praha 4, NVP, MŽP ČR, MOCR ČR, ÚHA, SK VTRI, ČKPV, SBČS, ČSOB, MF ČSFR, česká vláda). Všechny instituce sice souhlasí s občany, že další neplánovaný hotel je na náměstí nevhodný, o věci však…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
