Milena Sršňová

Od počátku, kdy se na veřejnost dostaly zprávy o chystané spolupráci se zahraničním konsorciem investorů obnovy Smíchova, byly vznášeny a zase vyvraceny pochyby o tom, zda smlouva (resp. Lettre of Intent) je pro nás výhodná.

Před měsícem jsme uveřejnili několik zásadních námitek k připravovanému zákonu o ochraně přírody a krajiny (Nežijeme v Sámově říši, Respekt 26/1991). Článek zapadl a nevzbudil větší zájem.

Musíme docílit toho, aby školství bylo pestré, abychom zlomili snahu starého režimu vymodelovat všechny lidi uniformně podle jednoho, do jisté míry pochybeného vzoru.

Tematika, jakou v sobě zahrnuje projekt regenerace Smíchova, je příliš široká na to, aby se dala vměstnat do jediného článku, a příliš důležitá, než abychom jí poskytli publicitu jenom okrajově.

Zhruba před rokem jsme poprvé zkoušeli mapovat problémy knižního trhu (viz Kniha v pasti, Respekt 24/90).

Posledního školního dne to spěchalo: že honem musím na tiskovku herců Divadla na zábradlí do Klubu spisovatelů.

Praha pulsuje mocným kulturním životem. Tento fakt platí už delší dobu a je nejlepší odpovědí na nářky a zdvižené prsty ochranářů kultury.

Vracíme se k problematice restitucí památek.