S federací na věčné časy?

Za své červencové návštěvy v Praze nadhodil Vladimir Bukovskij, sovětský obhájce lidských práv a člověk znalý věci, svou verzi scénáře KGB pro destabilizaci vývoje v zemích východní Evropy. Hovořil mimo jiné o přiškrcení dodávek sovětské ropy i o rozdmýchávání rasových a národnostních nepokojů. První dějství ropného šoku máme již za sebou, etnické nepokoje prožíváme s větší či menší intenzitou od jara a nyní přišly definitivně ke slovu vztahy národnostní. Je obtížné posoudit, nakolik tu působí „temné síly“ sovětské či domácí provenience, jisté však je, že po prohlášení devíti slovenských stran nepochybuje o vážnosti situace již nikdo.

O tom, že zde nejde o nějaké přímé národnostní antipatie, svědčí výsledky průzkumu veřejného mínění, prováděného koncem června: v České republice mělo 68% dotázaných „spíše dobrý a dobrý“ vztah ke Slovákům, ve Slovenské republice je obdobné číslo dokonce ještě příznivější - příznivý vztah k Čechům vyjádřilo 76% respondentů. Z hlediska celé federace má špatný poměr ke Slovákům 9% a k Čechům jen 2% dotázaných. Tato data ovšem dokládají skutečnost, že současná vlna slovenského separatismu je nesena spíše politikařením než zakořeněnou národnostní záští.

Uplatňuje se zde princip určitého vydírání, založený na představě, že federaci potřebují a také z ní profitují především Češi - kvůli své prestiži v zahraničí a pro bezproblémový návrat do integrující se Evropy. A že pro obrázek idylického soužití spolknou leccos, čemu by se jinak…