Tentokrát bez obušků
Bílé přilby, štíty, dlouhé obušky a mladé tváře. Tak je známe z mnoha demonstrací na sklonku totalitního režimu. Jejich bezhlavé a brutální počínání si lidé vysvětlovali tak, že k zásahům byli nasazováni speciálně vybraní agresivní jedinci, kteří byli navíc stimulováni drogou či alkoholem.
Bílé přilby, štíty, dlouhé obušky a mladé tváře. Tak je známe z mnoha demonstrací na sklonku totalitního režimu. Jejich bezhlavé a brutální počínání si lidé vysvětlovali tak, že k zásahům byli nasazováni speciálně vybraní agresivní jedinci, kteří byli navíc stimulováni drogou či alkoholem. Jejich velitelé nyní tvrdí, že šlo pouze o zkratové jednání nehotových jedinců, kteří propadli davové psychóze.
Pohotovostní pluk vznikl v roce 1970 jako přípravná škola pro příslušníky VB, jež měla za úkol připravit posluchače k práci v policejních okrscích. Vybíráni byli jedinci s „dobrými politickými předpoklady“, z nichž kasárenský režim, způsob i metody výuky a uměle pěstované vědomí výlučnosti vychovávaly typické „strážce socialistické zákonnosti“. Dnes už jen stěží můžeme říci, zda se už v r.1970 uvažovalo o tom, že posluchači budou nasazováni proti demonstrantům. V každém případě však vytvářeli stálou zálohu VB, použitelnou z rozkazu (federálního) ministra vnitra při řešení mimořádných bezpečnostních situací. Pluk byl pověřován i jinými úkoly: při ochraně území po haváriích, při uzavírání prostoru v pátracích akcích apod. Měl být případně nasazován také při úniku nebezpečného plynu (není bez zajímavosti, že pluk nebyl vybaven odpovídajícími ochrannými pomůckami).Pohotovostní pluk byl rozkazem ministra z 27.2.1990 zrušen a na jeho místě vznikla od 1.3.90 „Odborná nástupní škola Veřejné bezpečnosti pro Českou republiku“. Byl jmenován nový náčelník, podplukovník JUDr…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
