Lea Ypi: Kapitalismus může prohrát. Není pravda, že tu musí být navždy

Nedávno vám vyšla druhá kniha Indignity: A Life Reimagined, v níž pátráte po tom, kdo skutečně byla vaše babička, která patřila ve čtyřicátých letech k albánské elitě a někteří ji označili za fašistickou kolaborantku. V úvodu popisujete, jak se vracíte do Tirany do archivu tajných služeb a na vaši adresu opakovaně padá věta: „Vy nejste odtud.“ Kým se vlastně nejvíc cítíte být coby člověk, jenž se narodil v zemi, která už neexistuje, a vybudoval si nový život v Británii? Odkud a kým jste? Albánskou emigrantkou v Británii? Marxistickou intelektuálkou, jejímž domovem je Evropa?

Mám mnoho identit. Je v pořádku, když se identifikujeme s mnoha věcmi najednou. Jedna z věcí, která mě zajímá a o které v knize píšu, je to, jak jednotlivé identity dědíme. A proč je důležité zpochybňovat, co jsme zdědili coby součást toho, kým jsme. Naše identity jsou v mnoha ohledech vykonstruované archivy, zdroji, politikou, strukturami moci. Byrokracie nám říká, že jsme tohle nebo tamhleto. 

Politické systémy vás vměstnávají do kategorií, které jim vyhovují...

Ano, do některých kategorií. Je důležité zpochybňovat, co vytváří moc, a ptát se, co může každý z nás udělat, aby tenhle příběh zkomplikoval. V knize jsem se snažila zjistit, kdo moje babička skutečně byla – jestli je vůbec možné to o druhém člověku vědět. A na co spoléháme, když se snažíme poznat něčí minulost. Píšu také právě o tom, jak je identita manipulována politicky a jak tomu odolat. A nejen v abstraktních filozofických termínech – ale jak rozumíme minulosti, jak s ní nakládáme, abychom nebyli manipulováni.