Automatizace přinesla ekonomickou bídu. U umělé inteligence to tak být nemusí

Během posledních 40 let vedl rozmach digitálních technologií k prudkému nárůstu automatizace, která sice zvýšila produktivitu, zároveň však prohloubila nerovnost. Hospodářský růst pokračoval, ale těžily z něj pouze některé skupiny obyvatel, zatímco mnoho dalších na něj doplatilo. Nejenže to vedlo ke zhroucení sdílené prosperity, ale také prohloubilo krizi liberálnědemokratického systému, jež dnes otřásá velkou částí vyspělého světa.

Generativní umělá inteligence má potenciál ještě více prohloubit nerovnosti, které se za posledních 40 let vytvořily. Takový vývoj ovšem není nevyhnutelný. Abychom se vyvarovali chyb, jichž jsme se dopustili při nástupu digitálních technologií, bude zapotřebí úsilí celé společnosti. To znamená nasměrovat vývoj umělé inteligence tak, aby sloužila pracovníkům, místo aby je nahrazovala. Tento přístup označuji jako „AI ve prospěch pracovníků“ (pro-worker AI): modely, které rozšiřují schopnosti pracovníků, dávají jim nové úkoly a zvyšují jejich produktivitu.

Z technologického hlediska je to zcela proveditelné – a v některých případech už bylo dokonce prokázáno, že to funguje. Taková proměna však nenastane sama od sebe a nebude ani jednoduchá. Existují ale způsoby, jak ji nastartovat.

Už nějakou dobu víme, že umělá inteligence může rozvíjet dovednosti pracovníků, místo aby je činila zbytečnými. Informatik J. C. R. Licklider tuto možnost předvídal už v roce 1960, když předpověděl, že počítače jednou rozšíří lidské poznávací schopnosti tím, že pracovníkům budou poskytovat vysoce zpracované informace přizpůsobené konkrétnímu kontextu. Po následujících šest desetiletí však digitální technologie na takový úkol nestačily. Internet sice představoval průlom ve shromažďování a ukládání informací, problémem ovšem zůstávalo jejich efektivní vyhledávání. Přestože vyhledávače dokázaly během okamžiku nabídnout nespočet výsledků, jejich zpracování stále záviselo na lidech, kteří je museli procházet postupně a pomalu.