Snímek Vesničko má středisková letos slaví 40 let od premiéry. Který český či československý snímek podle vás nejméně zestárl?

Nestárnoucí filmy mnohdy zpracovávají univerzální motivy nebo emoce – lásku dvou mladých lidí ve snímku Romeo, Julie a tma, statečnost (a zbabělost) ve Vyšším principu nebo válečné trauma v Ditě Saxové. Osobně se nejčastěji vracím k filmům, které sofistikovaně využívají alegorie k uchopení závažných témat. Mrazivá jsou podobenství mocenských praktik, která v českých souvislostech vztahujeme k totalitnímu režimu. Taková je Ruka i minimalistické O slavnosti a hostech. Druhý z filmů přitom nepozorné publikum snadno zamění za situační komedii. Zábavná je koneckonců i alegorická Vražda ing. Čerta, která svým feministickým pojetím předběhla dobu, a je proto dokonce ještě aktuálnější a srozumitelnější než v době svého vzniku.

Vybrat „ten jeden“ film je vždy složité, ale mým kandidátem je Čarodějův učeň od Karla Zemana. Pohádky jsou nadčasové už z podstaty, a i Zemanova animace stárne pomalejším tempem než hrané filmy. Dnes se sice většina diváků bude bát méně než v době uvedení, ale film toho nabízí mnohem více než jen strach, takže to bych za jeho zestárnutí nepovažoval. Film ani látku nemodernizoval současnými reáliemi a tématy, což s nadčasovostí také pomáhá.

Spalovač mrtvol. Černobílá černá komedie s nádechem hitchcockovské grotesky, která je i po téměř šedesáti letech nepříjemně současná pro všechny věkové kategorie diváků. Karel Kopfrkingl je navenek laskavý muž milující svou rodinu, uvnitř člověk odhodlaný odstranit vše, co by mohlo stát v cestě jeho prospěchu, a to včetně nejbližších. Režisér Juraj Herz, kameraman Stanislav Milota a herec Rudolf Hrušínský vytvořili formálně odvážný, morbidně zábavný a stále moderní film podle knihy Ladislava Fukse. Jeho síla spočívá ve varování, jak snadno se slušný člověk přizpůsobí plíživému zlu. Pro dnešní společnost je to zpráva stále příliš aktuální.

Ostře sledované vlaky jsou pro mě filmem, který zestárl skoro až ideálně. Sledovat příběh mladého muže, který se potýká s určitou mírou zvýšené citlivosti a intimním problémem, je jako sledovat spoustu dnešních mladých mužů i žen, kteří bojují s tím samým. Jen v jiném kontextu a pod tíhou jiných vlivů. Citlivost a důvtip, s nimiž Jiří Menzel tento příběh snímá a vypráví, jsou právě tou citlivostí a možná i určitou lehkostí, které mi v dnešní společnosti trochu chybějí. O to víc fascinující je fakt, že Menzel tento film točil v době, kdy například neschopnost erekce u mužů, o níž film vypráví, byla tématem non grata.