Můžete vědět všechno na světě, ale pokud to neumíte sdělit, lidi nezměníte

Režisér a producent Colin Butfield je dlouholetým spolupracovníkem Davida Attenborougha. Připravil s ním i nejnovější dokument Oceán a stejnojmennou knihu, která vyšla v češtině v nakladatelství Práh. V rozhovoru pro Respekt mluvil o tom, že se oceán uzdravuje rychleji než souše, proč nejíst ryby získané pomocí tažných sítí, a zmínil i dobré zprávy z vodní říše.

S Davidem Attenboroughem spolupracujete již několik let. Co jste se naučil o naší planetě od člověka, který tu prožil už skoro století a celý život ji bedlivě pozoroval?

Díky tomu, jak hodně David cestoval a jak dlouhý život prožil, toho nejspíš z přírody viděl více než kdokoli před ním. Byl svědkem fantastických proměn, objevů, ale také destrukce a toho, že na mnoha místech už není zdaleka tak bohatý život jako kdysi. Zároveň si myslím, že se nikdo neumí na lidi tak dobře napojit skrze vyprávění. David vás příběhy o přírodě zasáhne jak intelektuálně, tak emocionálně, ať jste desetileté dítě nebo uznávaný odborník. Můžete vědět všechno na světě, ale pokud to neumíte lidem sdělit, nezměníte je. To jsem se od něj naučil.  

Je David Attenborough stále optimistický, i když, jak jste zmínil, viděl za svůj život v přírodě mnoho destrukce?

Není naivní, ale je optimistický. Kromě ničení totiž viděl i zotavování. V knize píšeme o tom, jak byl v roce 1981 natáčet rypouše na ostrově Jižní Georgie v Antarktickém oceánu. Pamatuju si, že jsem se na to díval v televizi. Na obrazovce to vypadalo skvěle. Jenže skutečnost byla taková, že tehdy ještě ve velkém probíhal komerční lov velryb a tuleňů, čímž byla tato oblast velmi poškozená. Nyní jsou ostrov a okolní vody mnohem bohatší než v době, kdy tam filmoval poprvé. Myslím, že to mu dodává optimismus.  

V novém dokumentu David Attenborough říká, že jeho naděje se vztahuje především k oceánu. Během svého dlouhého života prý nabyl přesvědčení, že klíč k řešení klimatické krize není na souši, ale ve světových vodách. Proč?

Má to dva hlavní důvody. Prvním je to, že oceán reguluje naše klima a již absorboval velké množství oxidu uhličitého, který jsme vyprodukovali. Kdyby tomu tak nebylo, planeta by už dávno byla mimo jakoukoli kontrolu. Druhým je to, jak rychle se dokáže ekosystém oceánu uzdravovat. Život v pobřežních vodách se může obnovit mnohem rychleji než život na souši. Dám příklad. Právě teď v době našeho rozhovoru jsem ve Walesu ve Velké Británii. Kdybychom tady vyňali z běžného hospodaření kus zemědělské půdy a nechali ji padesát let netknutou, začal by se na ní pomalu obnovovat lesní porost, ale ani zdaleka by to nepřipomínalo původní les. Pokud bychom ponechali bez zásahů pobřeží a vůbec bychom ve vodách nerybařili, chaluhový les a mořská tráva by zde vyrostly už za patnáct let. Zotavení oceánu je velmi rychlé, a pokud mu k tomu dáme prostor, může být naším velkým spojencem v boji s klimatickou krizí.  

Masivní polykání oxidu uhličitého v minulých desetiletích však muselo oceán značně proměnit, nebo ne?

Ano. Změnilo se pH oceánu, stává se kyselejším. To ovlivňuje hlavně živočichy s krunýři, jako jsou želvy nebo krabi. Kyselá voda jim znemožňuje je formovat tak dobře, nebo je dokonce rozpouští. Také korálové útesy kvůli tomu nejsou tak zdravé a v zásadě erodují zevnitř. Oceán navíc pohlcuje teplo. Oceánské vlny veder jsou kvůli tomu delší a intenzivnější, což způsobuje bělení korálů. Dochází k němu, když jsou korály v jakémkoli stresu, tedy i tepelném. Jakmile se podmínky vrátí do normálu, korály se uzdraví, ale intervaly normality jsou čím dál kratší. Pokud se korál nestihne uzdravit, tak odumře.