Když jsme vyváželi mezihvězdný hluk

Něžné či ezoterické vokály, jež se vynořují zpoza hlukových stěn vytvářených kytarami, které vazbí a jejichž rozmlžený zvuk si hledá cestu desítkou krabiček a pedálů. Psychedelie, která se už neupíná ke světu kolem a jeho vylepšování, ale noří se dovnitř.

Do „já“ vytrženého ze světa, který je rvavý i uřvaný, raně devadesátkový. Proto pohled sklouzává přes nízko zavěšenou kytaru na špičky bot. Žádná sebepředvádivá sóla ani hecování publika. Jsem jen já a zvuk. Shoegaze neboli zírání na botu jako hudební žánr.

Ve své nové knize o něm píše hudební novinář (a mediální vědec) Miloš Hroch. Koncerty skupin Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Naked Souls, Here a Sebastians nezažil, neslyšel je hrát z Radia 1, byl tehdy ve věku předškolním. Nyní podnikl jakousi kulturní archeologii: z dochovaných stop zrekonstruoval příběh, který je vzácný, ba jedinečný. 

My u toho byli