Jedno je jasné – obchodní dohoda prezidenta Donalda Trumpa s Čínou, oznámená tento týden, je hodně nejasná. Zdá se ale, že sleduje známý vzoreček, který komentátor Financial Times trefně nazval „TACO“ – názor trhů, že „Trump vždy nakonec vyměkne“ („Trump Always Chickens Out“) – s jednou zákrutou.
Dohoda nás v podstatě vrací do situace před začátkem Trumpovy obchodní války s tím rozdílem, že Američané budou nadále platit 55procentní clo na zboží z Číny (oproti 10procentnímu clu Číny na zboží americké). Trumpova cla budou bolet, ale víc Ameriku než Čínu. Ekonom Dean Baker si všímá, že s ohledem na cla Světová banka nyní předpokládá, že růst americké ekonomiky zpomalí z loňských 2,8 procenta na 1,4 procenta. Prognózy růstu čínské ekonomiky se nezměnily. Je jasné, kdo za Trumpův „Den osvobození“ zaplatí.
Tohle divadlo přineslo jedno důležité ponaučení. Globální ekonomika je dnes tak složitá a provázaná, že i Spojené státy, pod vedením prezidenta, který je ochoten použít jakékoli prostředky, které má k dispozici, narážejí na reálné limity své moci. Vědci Henry Farrell a Abraham L. Newman trefně poznamenali, že ekonomická provázanost může být využitá jako zbraň. Státy mohou vzít jakoukoli výhodu, kterou ve světové ekonomice mají, a použít ji k vyvíjení nátlaku. Washington s touhle strategií zachází nejagresivněji, uvaluje sankce na různé země, přidává sankce sekundární, trestá jednotlivce a odstřihává národy od globálních systémů. Teď vidíme skutečné meze této moci a co způsobí, když je zneužívaná.
Utržené ucho moci
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
