Výstava týdne: Dominika Kováčiková portrétuje svůj život pod tlakem sociálních sítí

Na takzvané měkké cíle se na své první samostatné výstavě v Česku zaměřuje jednatřicetiletá rodačka z Dolného Kubína Dominika Kováčiková. Její prezentace v pražské Bold Gallery pojmenovaná Soft Targets a kurátorovaná Radkem Wohlmuthem je celá laděná do růžové barvy, včetně dvou závěsů na jinak tradičně bílých zdech. Působí tak trochu jako intimní profil na Instagramu, k čemuž přispívá víceméně striktní čtvercový formát jejích pláten. Anebo jako přehlídka obalů hudebních alb s holčičí muzikou stejně křehkou, zranitelnou, zároveň ale sebevědomě otevřenou a revoltující, jako je její výtvarná tvorba.

Kováčiková patří do generace umělkyň, které skrz vlastní autoportréty vydávají zprávu nejen samy o sobě, ale obecněji o vyrůstání a zrání ve světě utvářeném sociálními sítěmi. Nechtějí se mimo jiné přizpůsobovat obecnému ideálu „krásy“, nároky na umělou dokonalost v sebeprezentaci je ale neustále obklopují, a proto je pro ně přirozené život pod takovým tlakem nějak reflektovat. Také ona (v Česku to známe třeba v podání Marcely Putnové či Anny Krištofíkové) se vůči tomuto společenskému břemenu vymezuje budováním svého vlastního symbolického světa. Na první pohled působí idylicky, je ale zhusta naplněný temnými tóny, jež vlídnost narušují a vytvářejí tím pozoruhodné napětí.