Dilema tváří v tvář utrpení

Reportér Tomáš Forró sleduje válku o Ukrajinu z první ruky už od roku 2016. Tehdy začal pokrývat události na východě země jak na ukrajinské straně, tak mezi Ruskem podporovanými separatisty. V knize Zpěv sirén, jejíž slovenský originál vyšel loni, přiznává, že tohle přebíhání mezi pozicemi od něj vyžadovalo „autocenzuru“ – aby se mohl znovu dostat na ruskou stranu, nepsal o některých citlivých věcech, které tam viděl. V roce 2019 ale zveřejnil, jak se v Česku verbují proruští žoldáci: „Na konci už otázka nestála tak, jestli mě separatisti k sobě pustí, nebo ne, ale jestli se z Donbasu vrátím, anebo zmizím v jedné z jejich mučíren, případně v masovém hrobě.“

Proměna bývalých přátel v masové vrahy je jedním ze stavebních pilířů knížky. Tak jako popisování ukrajinské krajiny, která se po ruské invazi v roce 2022 „změnila v nekonečný horor“. Hned v únoru začal Forró pomáhat Ukrajinkám a jejich dětem dostat se ze země a tehdy si také z vysílení odbyl první emoční kolaps. V knize ale píše hlavně o jiných – a kromě hrdinů a padouchů v jeho textu dostává obrovský prostor jakási šedá zóna vlekoucí se války, o které se příliš nemluví.

Forró popisuje, jak ze slovenských lékáren po přílivu utečenců okamžitě zmizely zásoby antidepresiv. Všímá si urychlené emancipace Ukrajinek, které až do útěku znaly jen potřeby svých mužů. Píše o obcházení nařízené prohibice v bránící se zemi nebo o tom, jak dobrovolníci pomáhající ukrajinské armádě tajně kšeftují s dodanými zbraněmi. Píše o cenzuře ukrajinských médií. Často u toho používá slovo „bljať“, kterým na Ukrajině lidé doprovázejí cokoli, z čeho se jim chce zvracet.

V oné šedé zóně se ocitnul i sám Forró. „S každými novými pasažéry ztrácím schopnost pracovat jako novinář. Moje práce reportéra bude splývat s aktivitami spojenými s čímkoli jiným než s objektivitou a potřebným odstupem i později v průběhu války,“ uznává v úvodu reportážní knihy, v níž se mísí žurnalistická racionalita s angažovaností. Tváří v tvář utrpení podle něj totiž ztrácí na důležitosti dilema, co by nestranný novinář měl a neměl dělat: „Stal jsem se členem bratrstva lidí, jejichž každodenní prací a posláním je zabíjet a umírat.“