Tomáš Pěkný

S básníkem a překladatelem o tom, co je to být Čechem, a mánii intelektuálů měnit svět

(ukázka z knihy Historie Židů v Čechách a na Moravě)

Prezident Václav Havel promluvil prvního ledna v televizi. Vzhledem k situaci nešlo o klasický novoroční projev, ale přece jen to bylo vystoupení hlavy státu, které je v takové chvíli vždy vnímáno jako svého druhu poselství. Jaké bylo? Nepříliš veselé.

Přesto, že je pro pochopení náboženského fenoménu důležitý, nebudeme zde pojednávat o problému "polidštění". Postačí, připomeneme-li, že překročení údělu primátů vyznačuje již vzpřímený postoj.

S rozšířením povinné školní docházky a s odstraněním negramotnosti se nerozvinuly jenom vědecké a technické obory, ale též myšlenkové aktivity spíš jen kuriózní, které čile bují na okraji uznávaného seriózního bádání.

Pražané už dlouhá léta trpí schizofrenií. Ve svém městě jen bydlí, žijí však povětšinou jinde, a tam o vše pečují. Také dýchat chodí jinam. Jen málokterý z nich vnímá, že jeho město je lepkavé od špíny a vzduch už tu není vzduchem.

Těm, kteří v poslední době vyslovili obavy ze skutečnosti, že v armádě slouží mnoho důstojníků netajících se svým konzervativním myšlením, vzkázal ministr obrany Luboš Dobrovský: "Když řeknete, že řada vyšších důstojníků by přivítala návrat starých časů, je to jen povšechné konstatování...

Již dva měsíce je zcela jasné, že Československo stojí jednoznačně na straně protisaddámovské koalice. Vysláním naší protichemické jednotky do Saúdské Arábie jsme se zapojili do společenství, kterému jde nejenom o obnovení předválečného stavu, ale především o vytvoření účinného systému globálních záruk.

Rozhovor s velvyslancem státu Izrael v ČSFR, panem Joelem Sherem.

Byl-li v něčem náš nedávný život dokonalý, pak v tom, jak byl do detailů profízlován. Mnozí naši přátelé a známí proto odešli ze země. Zaskočili nás pak tím, jak rychle - za rok, za dva, někdy za pár měsíců ztratili cit pro naše poměry, vyvlékli se z nich jako z nemoci.

"Koncem října 1944 začaly bandy maďarských fašistů Šípové kříže pořádat v ghettu hony na Židy od 14 do 65 let. Mě s matkou chytli hned při první razii. Ozbrojení muži nás nutili jít rychle; kdo nemohl, toho na místě zabili.

Rozhovor se Simonem Wiesenthalem.

Vidím tu třídu: sedí tam dodnes s rukama za zády, zmrazená ledovým dechem blbosti a žvástu, očarovaná zlomocí hloupého, lživého slova. Žáci té třídy žili pak ve světě, kde tento ledový dech vládl.

V moderním světě je sport fenoménem, který pomíjet nelze: ať si o tom myslíme cokoli, zajímají se o něj milióny lidí.

Rozhovor s Avigdorem Daganem.

Článek vyšel 24.5.1990 ve zbrusu novém deníku Mladá demokracie na poměrně exponovaném místě: na druhé straně vlevo nahoře, v rubrice nazvané "Stalo se ve světě".

Příběh se mohl odehrát i jinde: v Irsku, Rusku, na Balkáně. Odehrál se však 30.července roku 1872 v Praze ve Vodičkově ulici a jeho první dějství mělo rozměr takřka romantické tragédie.

Na chodbě pražského Klementina minulý týden skončila výstava s výstižným názvem Kolaps. Poměrně malá expozice poodhalila velkou tragédii, jejíž rozsah a hloubku jsme mohli doposud pouze tušit.

Bylo to myslím v létě roku 1882. Do Valašských Klobouků přijela na letní byt mladá paní, původem z Ameriky, se svým mužem, původem z Hodonína. On byl profesorem, a když zestárl, postavili mu v jeho rodné zemi nespočet pomníků. Potom je svalili a postavili znovu, a pak ještě jednou či dvakrát, jako v panoptiku.

Před několika lety se mi kolega v práci svěřil, že dokáže vyčuchat Židy. On taky léčí lidem bolavé hřbety dlaní a očima zastavuje točící se vrtulku.

Město R. leží na sever od Prahy, poblíž kopce, který vešel heroikomicky do historie Čech. Nad městem velký zámek, dříve hrad. Podobně jako v Praze, příliš velká hlava na tělíčku města.