Návrat do Evropy
Komunistická morálka byla budována účelově a za jednu ze svých sudiček si zvolila přetvářku: cenzura nelikvidovala jen nekonfekční názory, zabraňovala také, aby nebylo publikováno nic, co by mohlo změnit obraz, který režim o sobě sám vytvářel. Za těch krásných časů bylo proto možno se jen málokdy v tisku potkat s výhrůžkami, s otevřeným antisemitismem klasického typu. Antisemitismus státní, politický, sofistikovaný tu ovšem kvetl - někdy skrytě, jindy zjevně - vždy.Těžko mohlo někoho překvapit, že se po pádu cenzury objevily protižidovské útoky, a nebylo třeba velké jasnozřivosti k tomu, aby člověk uhádl, že první takový atak loni na jaře (článek „Židé a svět“ v mezitím už uhynuvší Mladé demokracii) je jenom zkouškou, lakmusovým papírkem a že bude nutno i tady odevzdat daň. Dnes se však zdá, že rozsah té daně přesáhl míru, kterou je slušné připustit. Nikoli tam, kde je protižidovský výpad gestem, jímž se animuje pokleslý žurnalista (takových případů je víc než dost, ale s tím těžko co dělat), ale především tam, kde se antisemitismus objevuje jako program.V Čechách vzbuzuje v tomto smyslu pozornost např. „soukromý týdeník“ Politika, který své utkvělé téma zpracovává s úporným zaujetím a zjevnou tendencí, přebírají zcela nepokrytě nacistické argumenty (úvodníky á la „Vítkovice v rukou Rotschildů“, pseudoodborný seriál o Talmudu, odvolávající se na A.Rohlinga, neoznačená příloha, zřejmě ukázky z maniakálního Fordova spisu Mezinárodní Žid apod.).…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
