Ranní postřeh Marka Torčíka: O bilionářském kultu smrti a konci klimatická krize

Minulý měsíc informoval britský deník The Guardian o nové studii mezinárodního týmu vědců naznačující dlouhodobé slábnutí systému mořských proudů Atlantické meridionální cirkulace. Takzvaný AMOC je zodpovědný za mírné evropské klima a jeho případný kolaps by posunul tropický podnebný pás, ovlivnil srážky a narušil světovou produkci potravin. Celá Evropa by se v zimě extrémně ochladila, léta by byla suchá, hladina Atlantského oceánu by se zvedla v průměru o 50–100 centimetrů.

O tom, že AMOC slábne, se mluví už od sedmdesátých let minulého století. Klimatologové k odhadům jeho vývoje používají různé modely přinášející několik scénářů. Některé naznačují, že do roku 2100 k žádnému zpomalení nedojde, jiné poukazují na možnost výrazného zpomalení o přibližně 65 procent - a to i v případě, že se emise uhlíku ze spalování fosilních paliv budou postupně snižovat až na nulu.

Aktuální měření z několika míst napříč Atlantikem přitom poukazují na pokračující slábnutí cirkulace, jen mezi lety 2004 a 2023 oslabil AMOC přibližně o 10 procent. Profesor Stefan Rahmstorf, jeden z předních odborníků na problematiku, v reakci na novou studii uvádí, že šance na kolaps celého systému se „zdají být vyšší než 50 procent“. Bod zlomu bychom přitom mohli překročit už v polovině tohoto století. Šlo by o katastrofu, jakou si jen těžko dokážeme představit.

„Proč se o tom v médiích vůbec nemluví?“ ptá se ve svém nedávném komentáři ekolog a spisovatel George Monbiot. „Proč už dávno nejde o hlavní prioritu vlád, které jinak tvrdí, že nás před nebezpečím chrání?“ Monbiot viní z nedostatečné reakce světových vlád oligarchický „kult smrti“, který upřednostňuje okamžitý zisk před budoucností, ve které má lidská civilizace šanci na přežití. A má částečně pravdu. Někdy se zdá, jako by se svět řízený kapitalismem rozhodl ignorovat narůstající problémy.