Ranní postřeh Daniela Hůleho: Porodnost klesá, ale politická gesta, morální apely ani nostalgie po starých časech ji nezvýší

Současný propad porodnosti v Česku se stal oblíbeným mediálním trhákem. Čím rychlejší je pokles, tím hlasitěji znějí výzvy k „návratu tradičních hodnot“, či naopak k výstavbě bytů či školek. Aktuální je to zvláště dnes, kdy silně konzervativně smýšlející lidé rychle obsazují státní správu. Jenže demografie, na rozdíl od politiky, nereaguje na gesta ani na morální apely. A už vůbec se neřídí nostalgií.

Základní fakta jsou přitom poměrně neúprosná. Do reprodukčního věku dnes vstupují slabé ročníky žen narozených v devadesátých letech, zatímco početnější generace jej opouštějí. I při stejném chování by se rodilo méně dětí. K tomu se přidává dlouhodobý strukturální posun: vyšší vzdělanost žen, pozdější vstup do rodičovství a faktické zkracování reprodukčního věku, větší ekonomická samostatnost a výrazně nižší podíl neplánovaných těhotenství, než jak tomu bylo v sedmdesátých letech. To nejsou ideologické výstřelky „liberální elity“, ale důsledek modernizace, jíž česká společnost podobně jako většina vyspělých zemí prochází.

Snaha měnit reprodukční chování z konzervativních i liberálních pozic naráží na limity. Zaprvé: hodnoty se nedají nařídit vyhláškou. Země, které zkoušely omezovat antikoncepci či potraty, nezaznamenaly vyšší ochotu mít děti, naopak jen více sociálních problémů a nerovností. Zadruhé: návrat k „tradičnímu modelu“ ignoruje realitu pracovního trhu a vzdělávacího systému. Ženy dnes investují roky do vzdělání a profesní dráhy; apel na dřívější mateřství bez skutečné systémové podpory znamená jen zvýšení individuálních nákladů, nikoli více dětí.

A zatřetí – konzervativní rámování přehlíží fakt, že většina současných porodů je výsledkem pečlivého plánování. Může se nám to zdát krátkozraké, ale lidé dnes více zvažují své subjektivní kapacity, vztahy, prosperitu a budoucnost. Morální tlak tento kalkul nezmění; spíš povede k dalšímu odkládání nebo rezignaci. Neúprosné je i to, že v pozdějším věku, kdy na lidi více doléhá smutek života bez dětí, bývá často pozdě.