Přijímačky do nerovností

Už známe výsledky přijímacích zkoušek na střední školy. Uzavřelo se letošní stresující kolečko přípravy, snah, nadějí a zklamání jak pro velkou část dětí opouštějících základní školy, tak pro jejich rodiče. Průběh celého přijímacího řízení provází kritika, obdobně jako v loňském roce.

Ten největší problém není v samotných testech. Koneckonců na myšlence standardizovaného testování znalostí a dovedností není nic špatného. Jenže u nás je tento standardizační prvek téměř náhodně vhozen do prostředí plného nerovností, které charakterizují i vzdělávací proces. Hlavní roli zde hrají nerovnosti socioekonomické a regionální. A ani jedna z nich nezačíná nástupem na střední školu.

První střet s touto nerovnoměrnou realitou absolvují rodiče nejpozději okolo třetího roku věku dítěte. Namísto toho, aby si ze zařízení péče a předškolního vzdělávání vybírali podle svých preferencí a potřeb, musejí i dnes v řadě měst absolvovat složitá kolečka přihlášek všude možně a doufat, že aspoň někam se dítě vejde a nebudou čekat celý další rok. Dětské skupiny jsou fajn, ale nejsou všude a každá rodina si je nemůže dovolit. Tato skutečnost v důsledku podzaměstnanosti zejména matek má vliv nejen na veřejné rozpočty, ale i na ochotu českých rodin mít více dětí.

Na základní školu se dítě sice vejít musí, ale ani tento proces není tak jednoduchý, jak by mohl být. Stále je možné se setkat s různými mechanismy, jak dostat dítě na tu školu, kam všichni chtějí, a naopak (zejména v některých regionech) zamezit tomu, aby šlo na základní školu, kam vůbec nikdo nechce.