Vyhodili mě z práce, protože jsem roztržitý a dělám chyby

Mám dlouhodobý pracovní problém. Ve své první práci jsem byl přibližně rok a půl. Práce mě bavila někdy více a někdy méně. Už v tu dobu jsem však dlouho bojoval s pozorností a citem pro detail, který se mi s přibývajícími léty postupně zlepšoval, ale problém nikdy nevymizel (pracuji ve sféře, která si vysloveně žádá, abych si všímal všech detailů). Někdy se stalo, že jsem ve smlouvě jednu věc zapomněl nebo zase něco zapomněl vymazat, ​​popřípadě jsem se zamyslel a utekla mi velmi podstatná věc.

Na tento problém jsem narážel už na vysoké škole, kdy jsem pracoval v podobných společnostech a děly se mi i podobné věci. Na zkoušce se mi jednou dokonce stalo, že jsem si v hlavě prošel celou odpověď na otázku, ale v písemné práci jsem nakonec uvedl jen základní věci a zapomněl dopsat zbytek. Ano, jsem roztržitý, mysl mi létá všude možně, ale snažím se s tím bojovat. Je to však velmi obtížné.

A pak to přišlo, dostal jsem výpověď. Ze začátku jsem byl v pohodě, ale jak šel čas, tak mě to začalo sžírat a přišly úzkostné stavy. Našel jsem si další práci, která byla fajn, ale odešel jsem z ní, protože mě nenaplňovala. Pokračoval jsem do další, která mě relativně bavila, ale situace se opakovala a dostal jsem znovu výpověď. To byla pro mou psychiku ještě větší rána. Nějak jsem se zmátořil a pokračoval. Začal jsem pracovat v dalším zaměstnání, kde mě po dvou měsících sice vyhodili ve zkušební době, ale zároveň mi nabídli nové a lepší místo. Nyní jsem na tom novém lepším místě a po změně vedení si na mě zasedla má vedoucí.

Najednou jsem si uvědomil, jak silný posttraumatický syndrom mám, když se třesu už jen při představě, že jdu do práce a ze strachu, že znovu dostanu výpověď. Cítím se uboze, podřadně a méněcenně. Vystudoval jsem těžkou vysokou školu, dělám si doktorát, ale nedokážu si udržet stabilní práci, protože mám problémy s pozorností. Všechny tyto pocity ve mně vyvolávají zoufalství a beznaděj, které mě zevnitř sžírají a trápí. Bojím se, že se svých problémů s pozorností nikdy nezbavím… Kamarádi a přítelkyně mě už dlouho přesvědčují, abych si našel terapeuta a nesnažil se si to vyřešit sám.