Toužím po dítěti, je mi přes třicet a moji vrstevníci si chtějí užívat

Jsem žena po třicítce, mám stabilní práci, samostatné bydlení, myslím si, že mám v životě věci uspořádané. Chybí mi však jedna zásadní věc – vztah, který by směřoval k rodině a dětem. Toužím být mámou, neumím si představit, že bych nikdy děti neměla. Ale čím jsem starší, tím je to celé složitější.

Měla jsem několik vztahů, některé byly kratší, jiné delší, ale žádný nevydržel. Začínám mít pocit, že dělám něco špatně. Když se objeví muž, se kterým si opravdu rozumím a vidím v něm potenciál partnera, možná začínám být příliš intenzivní.

Cítím, že se ve mně spustí ten silný vnitřní tlak – že tohle už musí vyjít. A přestože se snažím brzdit, možná ta touha po rodině není tak dobře skrytá, jak si myslím. Muži v mém věku často ještě nechtějí závazky. Chtějí si užívat, zkoušet, něco si dokazovat. Někteří otevřeně řeknou, že děti „někdy ano“, ale zatím si to neumí představit. Jiní jakoby čekali, že se budu starat hlavně o jejich potřeby, a plány a představa rodiny je děsí. Mnohem starší muži mě zase nepřitahují.

Často přemýšlím nad tím, jestli je chyba ve mně – jestli jsem příliš náročná a zda vyvíjím přílišný tlak. Nebo jestli jsem jen natrefila na nesprávné muže. V poslední době mě napadá i to, jestli bych se raději neměla vážně zamyslet nad tím, že bych šla do rodičovství sama.