S partnerkou máme společný účet. Ona ráda nakupuje, já jsem spíše šetrný

S partnerkou jsme spolu sedm let. Před dvěma lety jsme se vzali a tehdy jsem na její návrh souhlasil, že si zřídíme jeden společný účet. Do té doby byli naše finance oddělené, každý si platil své a na koupi společných věcí jsme se domlouvali.

Nechtěl jsem vypadat, že jí nedůvěřuji, proto jsem bez větší diskuse přikývl. Jenže v posledním roce zjišťuji, že to začíná skřípat. Já vydělávám o něco víc a mám spíše „spořící“ povahu – rád si odkládám, plánuji, myslím dopředu. Moje manželka je zase spontánní, optimistická, typ člověka, který žije dneškem. To samo o sobě není špatné, právě naopak, doplňujeme se.

Ale od té doby, co máme společný účet, mám pocit, že peníze pro ni jakoby ztratily hodnotu. Vidím neustálé výdaje, které se mi nezdají naprosto rozumné – nové dekorace do bytu, okamžité nákupy oblečení, přičemž o mnohých se dozvím až z výpisu.

Nejvíce mě dostala situace před pár týdny, kdy jsme byli s přáteli na večeři. Jídlo i nápoje byly dražší, nebylo to nic extrémního, ale rozhodně to nebyl ani levný podnik. Když přišel účet, moje manželka spontánně řekla, že to „vezmeme celé“. Jenže my jsme je na tu večeři nezvali, šli jsme spolu jen tak. Cítil jsem se nepříjemně – nejen pro tu částku, ale také proto, že rozhodla, aniž by se mě zeptala. Nechtěl jsem jí tam přede všemi protiřečit, tak jsem mlčel, ale v mém nitru to vřelo.