„Piju dvakrát denně, abych nemusela na toaletu,“ říká žena s postižením

V dnešním vydání Jednotky intenzivní péče se chci věnovat péči, která patří vůbec k nejintenzivnějším – totiž péči o blízkého člověka s těžkým postižením. „S věkem rostou obavy, jestli zvládnu péči o dceru fyzicky, ale i psychicky, protože mívá nepředvídatelné psychotické záchvaty,“ popisuje jednasedmdesátiletá matka, která se stará o svou sedmatřicetiletou dceru. Kromě strachu z budoucnosti a únavy ji dlouhé roky sužuje také finanční nejistota, protože péče se obtížně kloubí se zaměstnáním. Žena se snaží brigádničit, když je dcera ve stacionáři, aby napjatý rodinný rozpočet vylepšila. To však znamená, že si nemá kdy odpočinout. 

Seniorka svou zkušenost sdílela s výzkumníky z agentury PAQ research, kteří ve spolupráci s neziskovou organizací Asistence mapovali situaci lidí s nejtěžšími formami postižení a jejich blízkých. Průzkumu se zúčastnilo 370 lidí s vážným handicapem, kterým je 18–64 let, žijí doma a pobírají příspěvek na péči ve třetím (14 800 korun měsíčně) a čtvrtém stupni (27 000 korun měsíčně). Kromě toho se autoři šetření ptali také 260 lidí, kteří se o své blízké starají. 

Čtyři pětiny handicapovaných respondentů uvedly, že mohou žít doma právě díky péči rodiny a nejbližších. Ve čtyřech z pěti případů pečují ženy, většinou o své dospělé dítě. Takzvaní neformální pečující se podle výzkumníků o své blízké starají v průměru 10–11 hodin denně. Řada z nich se přitom potýká i s tím, že jim samým s přibývajícím věkem ubývá sil – tři čtvrtiny pečujících už oslavily padesáté narozeniny, čtvrtině je dokonce více než 60 let. Výzkumníci upozorňují, že neformální pečující mají oproti běžné populaci až trojnásobné riziko horšího duševního zdraví a pro 70 procent z nich je péče fyzicky vyčerpávající.

Lidé s nejtěžšími formami postižení potřebují pomoci s běžnými každodenními činnostmi – s jídlem, pitím, oblékáním, hygienou. Zhruba 40–50 procent respondentů uvedlo, že se kvůli nedostatku podpory okolí musejí alespoň částečně omezovat ve zcela základních lidských potřebách, jako je jídlo, pití a vylučování. „Piju a jím jen dvakrát denně, abych eliminovala svou potřebu používání toalety,“ řekla výzkumníkům čtyřicetiletá žena.