Nečekala jsem, že v supermarketu bude někdo brečet kvůli mému románu o vyhynulé mořské krávě

Debutový román Iidy Turpeinen se stal nečekanou senzací nejen v domovském Finsku. Kniha na pomezí historie a ekologie kombinuje historická fakta a zápisky vědců s románovým vyprávěním. Příběh o lidské touze po poznání i destruktivnosti tvoří tři časové linie spojené osudem vyhubeného obřího korouna bezzubého, přezdívaného mořská kráva. V roce 1741 ztroskotaná ruská expedice zvíře objeví a námořníci ho začnou lovit, aby přežili. Na palubě lodi je i německý lékař, přírodovědec a teolog Georg Wilhelm Steller: tvora fascinovaně popíše a pojmenuje. Lidé ovšem zjistí, že zvíře je snadná kořist, což během 27 let vede k jeho úplnému vyhubení. V roce 1859 se pak rozjíždí pátrání po jeho kostře pro muzejní sbírky a lidstvo si poprvé uvědomuje, že dokáže živočišný druh vymazat z planety. Vše končí v roce 1952 v helsinském muzeu, kde preparátor staré kosti opravuje. Kniha tak opisuje oblouk od prvních objevitelů a lovců přes vědce toužící hlavněpo exponátech až po lidi, kteří se snaží zachránit aspoň zbytky toho, co minulé generace zničily. „Píše v přítomném čase, plynule přecházejíc od postavy k postavě, a jemně, ale neúprosně nás táhne kupředu. Ostře vykresluje emocionální detaily. Výsledkem je kniha, která se čte téměř hypnoticky,“ napsal The Guardian o díle, jež autorka nedávno představila na Světě knihy.

Vaše kniha je přeložena téměř do 30 jazyků. Česky vyšla jako Poslední siréna, anglicky to bylo Beasts Of The Sea (Mořská zvířata), francouzsky À la recherche du vivant (Pátrání po živém) a finský originál zní Elolliset. Čím je to dané?

Způsobila to právě finština. Vymysleli jsme s nakladateli skvělý název, nebo jsme si to aspoň mysleli. Elolliset je starý vědecký pojem, který by se dal přeložit jako živá příroda, antonymum přírody neživé jako jsou horniny, mušle. V tom slově je schovaný jak vědecký, tak historický rozměr příběhu. Navíc staví všechny živočišné i rostlinné druhy na jednu úroveň, takže v něm můžeme hledat i filozofický aspekt. Jenže se ukázalo, že v žádném jiném jazyce takové slovo neexistuje, což se ve finštině stává poměrně často. Ale líbí se mi rozmanitost, s jakou překladatelé k názvu přistupovali.