„Miluju, když jsem v roli odpudivá.“ Pavla Tomicová se nebojí jít tam, kam se jiným herečkám nechce

„V tomhle věku už se nic nelepší,“ říká rezignovaně svému synovi šedesátnice v podání Pavly Tomicové v novém filmu Šimona Holého Chica Checa, který letos soutěží v Karlových Varech. Vše, co ve vztahové komedii o přijímání jinakosti i sebe sama následuje, však vyvrací skepsi vesnické pošťačky, která má právě v životě víc smutku než radosti. A platí to i pro její představitelku – něco se zlepšit může.

Tomicová patří k těm, v jejichž herectví se do nemalé míry odráží jejich život. Ne nutně ve smyslu biografické doslovnosti, ale přes prožitky, situace či pocity. „Vědomě nebo nevědomě je v něm zpracovaná její osobnost,“ myslí si režisér Jiří Havelka, který ji před sedmi lety obsadil spolu s jejím dnes už bývalým manželem Ondřejem Malým do filmové komedie Vlastníci. Vybavuje si také její roli Maryši ve hře Mařka Maryša – po pravdě však „Mařka“ v královéhradeckém Klicperově divadle, za niž dostala Cenu Alfréda Radoka: „Skrz nános tradice prosakuje, kdo je Pavla Tomicová v určité životní fázi. Proto Maryša tak dobře funguje.“

I nová naděje v životě starší ženy se zlomeným srdcem je pocit, který je Tomicové blízký. Před čtyřmi lety se v bulvárních médiích odvíjely veřejnosti před očima bolestivý konec jejího manželství i následující zvládání krize provázené úbytky na váze a pracovní pauzou. S Ondřejem Malým vždy přitom působili jako nerozlučný pár, který filmoví režiséři – jako zmíněný Havelka nebo Vojtěch Kotek v Padesátce – rádi obsazovali jako tandem kvůli jejich evidentnímu sepětí.

Nejde zde o potřebu pitvat se v jejím soukromí. Herečka, známá nejširší veřejnosti ze soap opery Ulice i divadelnímu publiku z dramatických rolí v Klicperově divadle, totiž nečekaně nabídla inspirativní příběh nemalé části českých žen ve zralém věku, pro něž představuje odchod partnera za někým mladším jeden z černých scénářů.