Donald Trump je burzovní manipulátor. Chladnokrevný hráč. Nebo blouznící lúzr

Interpretace událostí posledních hodin se velmi radikálně liší. Když Donald Trump ve středu večer středoevropského času tváří v tvář dramatickému pádu akcií na burzách náhle vyhlásil odklad platnosti nově zaváděných cel, stal se v očích řady svých odpůrců podvodníkem. Trhy totiž v reakci na změnu postoje prudce vystartovaly vzhůru, což mohlo být, teoreticky, pro úzkou skupinu předem zasvěcených, včetně samotného prezidenta a jeho rodiny, zdrojem výrazného zisku. V této interpretaci událostí je Trump lump a falešný hráč.

Podle jiných je naopak poraženým, protože situaci, kterou sám vyvolal, nakonec neustál. Jeho ústup, tedy odklad platnosti drakonických celních přirážek pro většinu zemí světa, je srážkou s realitou, z níž americký prezident vyšel jako trouba. To, co většina ekonomů říkala od počátku, totiž že cla jsou nesmyslnou, obrovskou chybou a že uvrhnou Ameriku i svět do recese a zmatku, se velmi rychle ukázalo jako pravda. Trhy se propadaly, nervozita stoupala i v prezidentově okolí, tlak vyděšených investorů a podnikatelů byl tak velký, že prezident nakonec zařadil zpátečku.

Jenom hrstka nejvěrnějších stoupenců má pak ještě stále za to, že vše je součástí chladnokrevné hry s cílem překreslit hrací pole globální ekonomiky. To byl původně vyhlašovaný záměr série „recipročních cel“, jež Trump uvalil minulý týden na země nebo regiony, s nimiž mají Spojené státy obchodní deficit. Záměrem bylo oficiálně přivést údajné „bad actors“, tedy jakési ekonomické „zločince“ k pořádku, vymoci si změny v jejich obchodních praktikách s Amerikou a napravit stávající poměry tak, aby byly výhodné pro Spojené státy.

Tato varianta stále platí, pokud přistoupíme na poněkud komplikovanou možnost, že vyhlášení cel byl pouze jakýsi výstřel z Aurory, jehož cílem bylo především vyděsit obchodní partnery, donutit je k vyjednávání, a pak jim ve velkorysém gestu globálního panovníka dopřát devadesát dní na to, aby se s novou situací sžili a přišli k rozumu.