Ján Markoš: Proč skvělí lidé volí hrozné politiky?

„Bylo jednodušší mít svět rozdělený na ty s širokým rozhledem a zaostalé, chytré a pomýlené, volící správně a špatně… Jenže pak přijde někdo, kdo nikdy nebyl v Paříži, neochutnal lanýže, ale zachrání vám úrodu, opraví stroj, a ještě vám vysvětlí, že jabloň i révu jste ostříhali tak, že kdyby uměly mluvit, podají na vás trestní oznámení. 

Rozhled se neměří pouze tím, kam člověk cestoval a jaké má formální vzdělání, ale také tím, co dokáže pochopit, opravit a udržet při životě. Neboť tito lidé dokážou přežít navzdory nedostatku peněz právě tím, že si vše potřebné odchovají, vypěstují, vyrobí. 

Hodnota člověka neklesá tím, že nerozumí konsolidaci, makroekonomice či globálním vztahům. Není to jeho povinnost, zejména pokud dře v práci a pak pokračuje v šichtě na zahradě, aby přežil a mohl vnučce koupit dárek.“ 

Karel Sudor napsal krásný esej o tom, jak se před desetiletím přestěhoval na vesnici k Veľkému Krtíši a jak se změnil jeho pohled na lidi žijící na venkově. A vlastně i na Slovensko jako celek. Jeho text empaticky prolamuje hranici mezi „námi“ a „nimi“, mezi centrem a periferií, mezi voliči demokratických a méně demokratických stran.