Den, kdy se útok na menšinu stal povolenou součástí české politiky

Stalo se tohle: politická strana, jejíž ústřední programovou ideou je pohrdání lidmi cizího původu a odpor vůči jejich pobývání v „našem“ Česku, vyvěsila na ulicích předvolební billboard, jehož motivem je spojení etnického původu s kriminalitou a pointou pak lákání „volte nás, my cizácké zločince zastavíme“.

Použitý etnický původ je v Česku menšinový, na veřejnosti snadno rozpoznatelný a mezi rasisty tradičně používaný k vyvolání strachu. Navíc aby bylo opravdu všem jasné, že jde z pohledu většiny do tuhého, drží muž afrického původu se vztekem zkřivenou tváří nůž a jeho košile je plná stop od právě prolité krve. Z připojených hesel je patrné, že ten vysoce nebezpečný týpek či jemu podobní krajané se s dlouhými noži chystají přijít a párat nám břicha. Možná už tady dokonce jsou.

Každému, kdo trochu rozumí komunikaci a podprahovému předávání informací, je okamžitě jasné, že smyslem plakátu je vyvolat u většinové populace strach z blíže nedefinované, ovšem jasně identifikovatelné menšiny. Vyvolávání strachu je v evropském i českém právu spojené s vyvoláváním nenávisti a tedy s ohrožením pro ty, vůči komu nenávist směřuje. České trestní právo s ochranou před takovým ohrožením počítá, jak tedy mohl Městský soud v Praze uzavřít případ billboardu SPD Tomia Okamury s tím, že o vyvolávání nenávisti nešlo?

Víc než boj proti migraci