Co nabídl předvolební supermarket Andreje Babiše

Andrej Babiš pondělní vystoupení na ČT dopředu avizoval jako zásadní projev ve vážné situaci. I když svého premiéra známe, vzbudilo to zvědavost: s čím zase přijde? Tentokrát přišel se vším možným. Projev k rozjíždějící se druhé vlně tuzemské koronavirové pandemie byl projevem předvolebním, ale také mentorským, tatíčkovským; uvěřitelným i neuvěřitelným. A k tomu všemu stačilo vlastně pár frází.

Apel na to, že opatření proti pandemii, hlavně roušky, jsou především ochranou těch starších, nemocných, ohrožených, rizikových, byl naprosto logický – ale zněl z úst premiéra hlavně jako předvolební agitace. Ví, kde má hlavně své voliče, takže jim dvanáct dnů před krajskými a senátními volbami ukázal, jakou má o ně starost.

Premiér se snažil znít přátelsky i rádcovsky. Fakt neblbněte, situace je vážná, roušky nejsou politická deklarace, nejsou mým výmyslem, ti, kdo je odmítají jsou neodpovědní. Nečtěte ty nesmysly o škodlivosti roušek. My víme, co děláme. Promluvil z duše všem odpovědným, kteří dodržují pravidla - a je v pořádku, že je dodržují. Stal se tak trochu jejich kumpánem; tedy řada těch odpovědných si to bezesporu myslí.

Taky si posypal hlavu popelem. I on v létě podcenil situaci, mysleli jsme si (tady premiér používal zásadně množné číslo), že je vyhráno, že virus odešel, měli jsme po krk všech opatření, chtěli jsme dýchat plnými doušky a ono se nám to nevyplatilo. I kdyby měl premiér v tomhle tisíckrát pravdu, že my jsme chtěli a měli po krk a podcenili jsme, nejsme s ním v jednom pytli. Politickou odpovědnost nese on. A sám se k ní na jaře přihlásil. Teď by ji měl opravdu nést. A ne se zbaběle a vlezle tvářit, že to my všichni dohromady.

Někteří posluchači asi Babišovi věřili vše, co v projevu řekl. Jiní mu nevěřili ani slovo. Někteří mu nevěřili, ale měli za to, že promluvil dobře, jiní mu věřili a byli zklamáni, že součásti projevu nebylo i oznámení nějakých restrikcí – třeba zavření hranic. Babišova slova mohl někdo vnímat jako projev moudrého státníka, jiný jako podlou manipulaci.

Problém je že premiér až zákeřně zneužil hlavní vysílací čas klasických médií, zejména televize, k tomu, aby pronesl předvolební projev. Shrnul něco, o čem se mluví v Česku už aspoň čtrnáct dnů; něco, co je samozřejmé. Pandemie potřebuje odpovědnost občanů a vláda k ní měla vybízet svým příkladem, činy i slovy, už mnohem dříve. Také se měla zabývat analýzou, chytrými opatřeními, důvěryhodnými doporučeními. Víme, že vláda udělala jen málo z toho – ale familiárně se tvářící premiér se snažil vzbudit u voličů dojem, že maká. To je všechno.