Ján Markoš: Budou v parlamentu muset všichni psát modrým perem?

Někdy je jedna anekdota výstižnější než sto argumentů. Když poslanci vládní koalice představili nový návrh úpravy jednacího řádu a etického kodexu poslanců, který omezuje čas na rozpravu v plénu (a bojuje proti tak vážným neduhům, jako jsou „neslušné“ kalhoty či nálepka na laptopu), okamžitě se mi do mysli vkradla vzpomínka na jisté organizační opatření z Hellerova románu Hlava 22.

Velitelství bombardovací letky, ve které sloužil hlavní hrdina románu Yossarian, pořádalo pro vojáky pravidelná školení. Stala se však nepříjemná věc: vojáci začali klást otázky. Na některé z nich dokonce školitelé nedokázali najít odpovědi. A to bylo nepřípustné. Jak však takovou choulostivou situaci zvládnout?

„Plukovník Cathcart poslal podplukovníka Korna, aby tomu učinil konec, a podplukovník Korn to vyřešil tak, že stanovil pravidlo, kterým se mělo kladení otázek řídit. Jak podplukovník Korn uváděl ve svém hlášení plukovníku Cathcartovi, pravidlo podplukovníka Korna v sobě neslo prvky geniality. Podle pravidla podplukovníka Korna mohli klást otázky pouze ti účastníci školení, kteří do té doby nepoložili ani jednu otázku. Brzy na setkání přicházeli pouze ti, kteří nikdy nediskutovali, a zanedlouho se přestali scházet úplně, protože Clevinger, desátník a podplukovník Korn se shodli, že není ani možné, ani třeba vzdělávat lidi, kteří se nikdy na nic neptají.“

Vládní návrh zákona a etického kodexu má být podobným „geniálním řešením“. Má zajistit, aby přes parlament hladce procházely zákony, které si koalice přeje protlačit. A aby tento stroj na zákony fungoval pokud možno co nejrychleji a nejtišeji, bez zbytečného rozruchu a zbytečné medializace.