Výročí iPodu: Vzal jsem ho do ruky a hned věděl, jak na to

Že je hudební byznys opravdu v troskách, se dalo tehdy poznat už podle toho, že termín mp3 na přelomu tisíciletí předstihl na internetových vyhledávačích svou četností slovo sex. Hudba byla atraktivnější než pornografie. Písně v digitálním formátu se pirátsky stahovaly po milionech a počítačové učebny na amerických univerzitách byly přeplněné studujícími, kteří dychtili po nových i starých hitech. Hudební pirátství, které symbolizovala především služba Napster fungující něco málo přes dva roky mezi červnem 1999 a červencem 2001, vzalo všechny dosavadní posluchačské zvyklosti i obchodní modely útokem a hudební vydavatelství tomu jen zděšeně a bezradně přihlížela.

Na jedné straně byla obří posluchačská poptávka, kterou zatím nikdo neuměl uspokojit tak, aby to přineslo zisky. Na straně druhé se nacházely oslabené gramofirmy, které po nejtučnějších letech v historii zažívaly strmý pád, a byly proto ochotné přistoupit na nepříliš výhodné dohody. Steve Jobs dokázal využít obojího – a právě v této atmosféře a s dokonalým načasováním se objevil na trhu iPod. „Hudba je součástí života všech lidí, a právě proto představuje obrovský a celosvětový trh. Nezná hranic.“ To byla slova, jimiž šéf Applu 23. října roku 2001 představil věc, kterou popsal coby přelomový digitální přístroj. 

Přenosný přehrávač nejenže transformoval kulturní průmysl a to, jak konzumujeme hudbu, ale také otevřel cestu k širším psychologicko-společenským proměnám, které technologie vnesly do našich životů. Aniž by to bylo v té době jasně čitelné, iPod odstartoval éru zcela nové, historicky bezprecedentní individualizace společnosti, v níž jsou produkty vytvářeny každému na míru.

Překonali jsme všechny rekordy