0:00
0:00
4. 12. 20093 minuty

Snění o šrotovném

Astronaut
Pavel Sobíšek Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Měl jsem sen. Viděl jsem sešrotovaná auta. Moc sešrotovaných aut. Nejen auta deset let stará, ale i pětiletá, dvouletá. Čím víc se jich sešrotovalo s přispěním státní šrotovací prémie, tím víc stát bohatl z daně z přidané hodnoty inkasované při nákupu nových aut. Sen přerušil až zvonící budík… Zasněný jsem nebyl já, ale lobbisté z automobilového průmyslu. Jejich sen nepřerušil budík, ale prohlášení sociálnědemokratických lídrů, kteří dříve šrotovné vehementně prosazovali, že od svého záměru ustupují.

↓ INZERCE
Pavel Sobíšek Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Vraťme se do reality. Šrotovné je opatření politicky atraktivní, protože spojuje zdánlivě příjemné s užitečným. Představuje transfer státních peněz domácnostem pod rouškou ušlechtilého cíle pomoci jednomu z nejdůležitějších průmyslových odvětví. Perpetum mobile ale neexistuje ani v ekonomii. Zaprvé, jen část přidané hodnoty z aut prodaných domácnostem se vytváří v tuzemsku, takže z ní zaplacená daň do státní kasy v průměru těžko dosáhne výše šrotovací prémie. Zadruhé, domácnosti, které by se nechaly prémií přesvědčit k obměně vozu, zpravidla nedisponují velkými úsporami. Snížily by tedy spotřebu jiných statků a o co více daní by stát vybral od prodejců vozů, o to méně by získal jinde.

Tuzemský automobilový průmysl loni pocítil krizi dříve než jiná odvětví, letos se z ní ale dříve vzpamatovává. K tomu nepřispěla jen šrotovným podpořená poptávka po fabiích v Německu, ale (možná zejména) celková orientace na výrobu menších vozů, jejichž tržní podíl v Evropě narůstá již od poslední epizody superdrahé ropy. Ke zmírnění propadu výroby přispívá i náběh výrobních kapacit v nošovické továrně Hyundai, která zahájila svou produkci právě s úderem krize. Výrobci aut se bez pomoci státu skutečně obejdou.

Dřívější konec než začátek šrotovného v Česku stojí ovšem za komentář z dalších důvodů. Předně bude zajímavé sledovat, kolik potenciálních zájemců o nové auto bylo nažhavených na slibovanou prémii. Pohasnutí jejich nadějí možná paradoxně nyní otevře stavidla odkládaným nákupům, podpořeným navíc zajímavými slevami prodejců. A konečně, je změna postoje někdejších protagonistů šrotovného ekonomickým nebo marketingovým kalkulem? Možná je záměrem nechat téma pár měsíců mediálně odpočívat, aby s ním pak bylo možné vyrukovat těsně před volbami jako s opravdovým trhákem.

Autor je hlavní ekonom UniCredit Bank.

Glosa převzata z tištěného Respektu 50/09.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Fareed Zakaria pro Respekt: Sledujeme novou kontrarevoluciZobrazit články