Sám na premiéra

Šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek podle médií poslal pobouřený dopis generálnímu řediteli České televize, kde si stěžuje na to, že ho Václav Moravec nepozval do diskusního pořadu. Prý je nepřijatelné, aby si moderátor odvysílal debatu, kde bude jen premiér Mirek Topolánek. Nepřijatelné jsou spíše podobné dopisy, ale šéf ČSSD našel překvapivě oporu i v jedněch novinách.

V deníku Právo vyšel pod názvem Bezcenná sóla komentář Pavla Vernera, který napsal: „Nejvyšší politik exekutivy, když nemá opozičního oponenta, si tak nerušeně může povídat, co chce, pravdu i nepravdu, může si pohodlně napadat, koho chce, z některých otázek se vykroutit.“ A následně ještě dodal, že podobná diskuse „je pro diváka bezcenná, protože pravda se dá hledat jen ve střetu názorů“.

Pokud pan Verner dokáže hledat, a to dokonce pravdu v hysterických debatách, kde jeden politik na druhého vlastně jen huláká, že nemluví pravdu, je to obdivuhodný talent. Na posledním pořadu Otázky Václava Moravce bylo sympatické právě to, že vybočil z těchto upachtěných debat a moderátor vzal na sebe odpovědnost, když se postavil premiérovi sám. A navíc vůbec ne špatně. Na tom není přece nic divného, je to ve světě dokonce častější model debat, než který vídáme neděli co neděli. Ostatně den předtím vyšel právě v Právu rozhovor s Mirkem Topolánkem, který také dělal jen pan Kramer a neměl k tomu pomocníka jménem Jiří Paroubek.

Nechme ale komentář pana Vernera stranou. Fakt, že si šéf ČSSD stěžuje na obsazení debaty, ukazuje, jak veřejnoprávní televize politiky rozmazlila. Ti jsou už tak zvyklí, že jsou hlavními a nenahraditelnými hvězdami diskusí, až jsou v šoku, když se tam nevidí. Ve světě to bývá tak, že se politici většinou do debat bojí chodit.

Vracíme se k evergreenu, kdy se zdejší představitelé stran domnívají, že ČT je státní instituce, která jim má sloužit. V tuto chvíli v ČSSD dokonce vzniká myšlenka, že by měla být speciální komise, která bude dohlížet na zpravodajství veřejnoprávních médií. Blíží se také volby Rady ČT, kam s velkou pravděpodobností zamíří politici, kteří jsou proslavení servilností ke svým stranám a nelibostí k veřejné službě (například bývalý cenzor a poslanec ČSSD Miroslav Kučera). Už fakt, že se členem Rady Českého rozhlasu stal bývalý moderátor Antonín Zelenka, který se proslavil jen tím, že šel ODS na ruku, a proto musel rozhlas a televizi opustit, je znepokojující.

Skoro se zdá, že se schyluje k novému střetu o podstatu a vůbec smysl veřejnoprávních médií. Tentokrát to ale nemusí dopadnout tak (nechce se psát dobře, protože to bylo polovičaté vítězství, ale aspoň se televize nestala stranickou) jako v roce 2001. Rozdíl je totiž v tom, že tehdy si ČT ohrožení uvědomovala, dnes, zdá se, nikoli.