Ranní postřeh Martina Bútory: Miliony Američanů nechtějí krále. Minulou sobotu jsme viděli jiné Spojené státy

Timothy Snyder stručně vysvětlil, jaké důvody vedou Američany k protestům proti svému prezidentovi: „Zaprvé ústavní. Je to naše právo. Zadruhé morální. Máme právo ukázat, co si myslíme, že je správné. Zatřetí společenské. Tím, že se zúčastníme protestu, ukazujeme lidem kolem nás, že si nemyslíme, že je to normální. Začtvrté praktické. Nenásilný odpor, nenásilná opozice pomáhá oddálit to nejhorší. A zapáté politické. Protože účastí na protestu spolupracujete s ostatními – podnikáte krok k širší spolupráci, k nalezení cesty k něčemu lepšímu. Osmnáctého října budu v Cincinnati. Doufám, že se tam uvidíme.“

Snyderovi odpověděli jeho mnozí čtenáři a někteří přidali další důvody. Skoro všichni také uvedli, kde se konal jejich protest a že tam bylo víc lidí než v červnu. „Jsme lidé, kteří milují demokracii,“ napsala mu jedna American Grandma, americká babička. „A je nás většina. Nevychovali jsme své děti, aby se klaněli králi. Neučíme svá vnoučata bát se tyranie – učíme je, aby se proti ní postavili. Dnes si nejen připomínáme historii – píšeme ji.“

Tentokrát bylo protestních míst i účastníků určitě víc než na předchozích mítincích – přibližně 2700 míst a sedm milionů účastníků. Mnozí cestovali několik hodin, aby se dostali na místo činu. Pro Ameriku je takový masový a přitom nenásilný protest neobyčejně důležitý, protože tváří v tvář raketovému nástupu Trumpova stylu vládnutí se ti, kteří s ním nesouhlasili, cítili ochromení a bezradní. Země dosud neznala autokracii, k níž prezidentovo tažení směřuje. Pomáhá mu v tom Nejvyšší soud, má podporu oligarchů, Kongres ztrácí svou moc, některá média i univerzity se podřídily jeho tlaku. Samozřejmě, tvrdit, že protestující dosáhnou svého, je ještě daleko od pravdy – masová shromáždění však bezesporu zlepšují náladu Trumpových oponentů, mohou povzbudit různé instituce a v neposlední řadě vyburcovat Demokratickou stranu k protiútoku.

Dění v Americe nabízí možnost podívat se, jak se jinde vyrovnávají s autokratickými tendencemi i s úspěchy politiků, kteří mají k liberální demokracii hodně daleko. Polákům se před dvěma lety podařilo porazit osm let panující plíživou autokracii Trumpova stylu, která postupně rozkládala právní stát a mnohé přiváděla k zoufalství. Donald Tusk ve spojení s dalšími partnery to dokázal, ale po prohře kandidáta vládní Občanské platformy Rafała Trzaskowského se stal prezidentem kontroverzní konzervativec Karol Nawrocki a Polsko může v příštích volbách opět čelit nástupu strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského. Dlouhotrvající panování Viktora Orbána začal vážně ohrožovat jeho neobyčejně aktivní soupeř Péter Magyar a jeho strana TISZA, jež v průzkumech veřejného mínění vede – ale nikdo neumí předpovědět, s čím vším ještě do voleb, konajících se na jaře 2026, přijde Orbán, kterého veřejně podpořil prezident Trump a za „skvělého lídra“ jej označil i Andrej Babiš.