Není ráje na zemi

Kdo minulou sobotu zavítal do Paříže, určitě nelitoval. Za krásného slunečního dne se ulice již tak přitažlivého města proměnily v roztančená, roztleskaná nebo pozorně naslouchající lidská mraveniště všech možných barev a ras. Ovládla je hudba – jazzová, klasická, folková, rocková, hiphopová, techno, šansony – valící se ze všech stran.

Člověk by řekl, ráj na zemi. Neboť nejdelší den v roce je po celé Francii už skoro třicet let tradičně zasvěcen oslavám hudby a jen ve městě nad Seinou se konalo na tisíce různorodých koncertů. Ráj na zemi ovšem neexistuje.

Ve francouzské metropoli i tu teplou letní noc zase hořela auta, rozbíjely se výklady obchodů, parta mladých černochů a Arabů železnými tyčemi málem k smrti umlátila mladého Žida. Měl smůlu, vracel se domů s jarmulkou na hlavě, a tak to schytal.

Policie i vysocí politici šokovaným Francouzům následujícího rána oznámili dvě možné motivace ničení majetku a ubíjení do bezvědomí. Mladá generace byla hudební nocí údajně rozjařená, v případě fyzické agrese šlo naopak o vyřizování účtů mezi partami. Násilníků bylo patnáct na jednoho!

Podivná a iracionální vysvětlení. Normální, byť rozjařený člověk přece nezapaluje auta a problémy neřeší s holí v ruce. Podle francouzského tisku se navíc podobné věci v Paříži dějí skoro každý víkend, kdy znudění mladíci táhnou městem a svou nudu či komplexy ventilují tímto svérázným způsobem.

Spíš se tu ohlašuje nový civilizační jev a netýká se už jen Francie a jejích nespokojených teenagerů.

Zprávy o obdobné eskalaci násilí a vandalství lze přece zaznamenat v každé bohatší zemi. Ať už při sportovních či hudebních akcích nebo ideologicky motivovaných pochodech, srazech, manifestacích. Nemluvě o rostoucím počtu agresí všeho druhu v individuálním soužití.

Jde o zvláštní paradox současné doby. Měli bychom být spokojení jako nikdy v historii lidstva. Stále bohatší evropská společnost přece nabízí blahobytný způsob života plný technologických vymožeností, nekonečné zábavy i nevšedních zážitků, o nichž se našim předkům ani nesnilo. A vstup do takto pojatého konzumního světa je otevřený všem, kdo o něj stojí.