Klausův boj za demokracii

Česká společnost nepochybně potřebuje zásadní debatu o zdejší policii, státních zástupcích i soudech. Zkrátka o tom, jak se zde vymáhá právo. Nelogické a protichůdné verdikty, zbabělost vyšetřovatelů i státních zástupců jít po krku mocným, zbytečné protahování sporů, to vše tuto zemi trápí. Možná je to největší téma současnosti – větší i než ekonomické reformy. To nejhorší, co ale takovou diskusi mohlo potkat, je výrok prezidenta Václava Klause:„Občané České republiky prohrávají s naší soudcovskou mocí a já to považuji za velké ohrožení demokracie v naší zemi.“

Reagoval tak na verdikt Ústavního soudu, který znovu označil zásah prezidenta do chodu Nejvyššího soudu za protiústavní. Případ je známý, tak zjednodušeně: Klaus se nejdříve pokusil odvolat šéfku Nejvyššího soudu (NS) Ivu Brožovou a Ústavní soud jeho postup označil za neplatný. Pak se Václav Klaus pokusil dosadit do vedení NS bývalého ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše, a i to nyní ústavní soudci odmítli.

Od doby, kdy je Václav Klaus ve funkci prezidenta, tedy od roku 2003, jsme podobné ataky soudní moci slyšeli několikrát. Teď zaútočil dokonce na zdejší nejvyšší justiční instanci. Ani jednou jsme ale neslyšeli argumenty, fakta či analýzy, o které se opírá. Emotivně promluví do televizních kamer jen v tom případě, kdy se jedná o přelíčení, které se týká bezprostředně jeho. Nezní přesvědčivě, když tvrdí, že vede boj za nás všechny a naši demokracii. Možná by se tomu dalo věřit v tom případě, že by se debatě o soudnictví věnoval kontinuálně a důsledně. Proč například podobně vášnivě nestál za Yektou Uzunoglu, kterého zdejší justice zbytečně tahala po soudech dvanáct let?

Problém je, že český prezident už dávno přestal diskutovat a jen od boku střílí silné soudy. Jde mu o pozornost a vlastní obraz. Nad řadou jeho výroků už nezbývá než mávnout rukou, protože by se o něm muselo psát dnes a denně, v tomto případě ale zašel příliš daleko.

Slova prezidenta nelze interpretovat jinak než jako zděšení z toho, že je tu instituce, jejíž členy navíc vybírá právě on, která se odvážila být nezávislá. I v tomto časopise jsme některé verdikty Ústavního soudu kritizovali, ale nikdy to nebylo uvozeno dovětkem, že jde o útok na demokracii. Přes všechny výhrady jde stále o výjimečnou instituci, která jako jediná skutečně řeší nedostatky zdejšího soudního systému.

FOTO: Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová obhajovala svůj nesouhlas s rozhodnutím prezidenta jmenovat Jaroslava Bureše na post místopředsedy Nejvyššího soudu. Ústavní soud v Brně jí dal zapravdu. Autor: ČTK a Günter Bartoš.