Američané na cestě z Iráku

Spojené státy se chystají stáhnout z Iráku. Minulý týden se v Senátu podařilo republikánům jenom díky administrativní obstrukci zablokovat návrh, který by prezidenta zavazoval k odchodu větší části vojsk do konce března příštího roku. Hlasování se ale bude opakovat v září, kdy kongresmani dostanou do ruky zprávu o tom, jak se situace v zemi po letošním vyslání posil vyvíjí. Nebude-li Bush schopen vykázat nějaký znatelný pokrok v přesně stanovených bodech, jeho tažení do Iráku pravděpodobně skončí.

Ve Washingtonu je veřejným tajemstvím, že ochota republikánů v obou komorách Kongresu bránit prezidenta Bushe vlastním tělem je podmíněna právě prokazatelným pokrokem ve vyžádané zprávě. Ve Spojených státech se blíží volby – nejen prezidentské, ale i senátní – a kandidovat dnes v Americe do vysoké funkce a podporovat přitom irácké tažení je v podstatě nemožné. V zemi zahynulo již 3600 amerických vojáků a stažení vojsk podporuje více než 70 % Američanů.

Důvodem konečného neúspěchu je chyba v rozvaze na samém počátku tažení. Stále více se totiž ukazuje, že Iráčané o jednotný, stabilní a demokratický stát sami příliš neusilují. Posílení amerických jednotek letos v zimě sice přineslo částečné zlepšení bezpečnostní situace, a vojákům se dokonce podařilo znovu získat zpět provincii Anbar, kterou již dříve Pentagon v uniklé zprávě označil za ztracenou ve prospěch al-Káidy, jenže co je to platné, když samotná demokraticky zvolená irácká vláda svůj „klid na práci“ k ničemu kloudnému nevyužívá. Iráčtí politici dostali za úkol sepsat zákon o rozdělení výnosů z ropy, připravit regionální volby nebo začít odzbrojovat sektářské milice. Nic z toho se neděje a irácký parlament si pro jistotu na srpen vyhlásil prázdniny. Co tedy bude ve zprávě předložené americkému Kongresu v září, se dá lehce odhadnout.

Konec iráckého tažení s sebou přinese další násilí a v nejhorším případě se zvrhne v regionální válku, do které se zamíchá většina sousedních států. Část země se možná dostane pod nepřímou správu Íránu, část padne do rukou al-Káidě. To všechno v situaci, kdy podle informací amerických výzvědných služeb jsou islamističtí teroristé ve stejně dobré formě jako před 11. zářím 2001.

Mít radost ze špatného konce irácké války nemůže mít ani ten, kdo byl od počátku jejím odpůrcem. Budeme svědky obrovského utrpení a umírání v přímém přenosu a následky pro celý region je těžké domyslet. O to důležitější je v tuto chvíli nezapomínat na konflikt číslo dvě, kterým je válka v Afghánistánu. Tam není o smyslu celé akce od počátku pochyb, svůj díl odpovědnosti mají prostřednictvím NATO i Evropané a situace se také nevyvíjí dvakrát dobře. Padne-li Afghánistán znovu do rukou Tálibánu, jak se dnes mnozí analytici obávají, začne být opravdu zle. Dvě vyhrané války nasadí džihádistům křídla. Dvě prohrané války se Západem pořádně zatřesou.