Martin M. Šimečka: Jaké je být dnes mužem?

Na podzim v roce 2014 seděl v přeplněné hospodě v Kyjivě osamělý Volodymyr v maskáčích a na stole měl položenou vojenskou helmu. Přerušil svůj doktorát o mayské civilizaci a přihlásil se k dobrovolníkům na Donbasu. Dostal deset dní dovolené a vracel se na frontu. Bledé ruce, odkrvené ze stresu, se mu třásly. Mluvili jsme asi tři hodiny. Od té doby na něj často myslím. Nevím, jestli ještě žije.

Tajně jsem doufal, že ho uvidím ve filmu Julije Gontaruk Zemřít za život, který začíná v roce 2014 nedaleko Mariupolu. Namísto Volodymyra jsem sledoval příběh tří jiných mužů, kteří stejně jako on odešli bojovat, pak se vrátili domů a po ruské invazi v roce 2022 opět bojují. Už pár dní na ně nepřestávám myslet.

Války jsou důkazem, že čiré lidské zlo existuje. Filmy a romány o válce tomu vzdorují tvořivostí a empatií vypjatou po hranici geniality. Hemingwayův román Sbohem, armádo či film Casablanca a několik jiných jsou toho důkazem.