Zahrady na fasádách domů, stromy z Íránu a Kavkazu. Jak přizpůsobit česká města vedrům

Z jezírka pokrytého lekníny zní skřehotání žab, všude kolem je zeleň. Obepíná i futuristicky vyhlížející budovu s kulatými okny, která jako by se vynořila ze země skrz rozkvetlou louku či zahradu a obalila se jejím rostlinstvem. Na zelených fasádách i střeše se to hemží včelami, občas někde usedne motýl. V areálu firmy LIKO-S na předměstí Slavkova u Brna si člověk připadá jako někde ve stinném lužním lese, kde lze přežít i současná vedra.

Proč má smysl podobné domy stavět, ukazuje letošní léto víc než názorně. Teploty ve Španělsku začátkem července dosáhly 46 stupňů Celsia, vedra zasáhla řadu dalších evropských zemí. V Česku se teploměry vyšplhaly na 37 stupňů. Jak varují klimatologové nebo nejnověji například šéf OSN António Guterres, podobné extrémy se stávají „novým normálem“.

Do konce století průměrná teplota v Česku stoupne o dalších zhruba 2–5 stupňů a počet horkých vln má několikanásobně vzrůst. Už dnes přitom vedra každoročně v průměru připraví o život 250 Čechů a Češek, hlavně seniorů a dlouhodobě nemocných, a pokud nezačneme přijímat radikální opatření, na konci století to může být až 1500 lidí každý rok. Vzniká tak otázka, nakolik se Česko – a především česká města – na „nový normál“ připravují. Budeme stavět domy „obalené“ zelení? Využívat odpadní vodu ke chlazení budov? Měnit parkoviště na parky, klimatizovat nemocnice? Nebo podlehneme tlaku vlastní pohodlnosti a nejrůznějších lobby, pro které podobné změny nejsou výhodné?

Dlužicha, zimolez, chlad a stín