Petr Macinka avizoval dlouho dopředu, že poteče zelená krev. Měli bychom mu to teď věřit

Při domlouvání nových vlád mívají vrcholní politici různé nápady. Zřejmě nikomu by ale nepřišlo na mysl, že by se ministrem zdravotnictví měl stát člověk, který je přesvědčen, že kouření neškodí zdraví. Nebo třeba ministrem spravedlnosti se nestane politik, který by tvrdil, že úřad dělal dosud všechno špatně, je potřeba jej personálně vyčistit a soudce podřídit výkonné moci.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP), úřad s ročním rozpočtem ve výši desítek miliard korun, hájící jasně definovaný a nanejvýš žádoucí veřejný zájem – ochranu přírody, vody a vzduchu –, ale jako by tady bylo pořád místo otevřené divokým experimentům. Jak jinak si totiž vysvětlit, že se jako o dosud jediném kandidátovi na šéfa tohoto rezortu mluví o Petru Macinkovi, tedy muži s radikálními „ekologickými“ postoji a dlouho avizovaným plánem, jak je realizovat?

Zatímco do čela jiných rezortů se hledají lidé se srozumitelnou profesní nebo politickou minulostí zaměřenou na daný rezort, Macinka byl vytipován jako dlouholetý oddaný žák Václava Klause a zaměstnanec jeho institutu, kde se ochrana životního prostředí považuje za zlo. To si Petr Macinka osvojil tak dobře, že v letošním ročníku antiekologické ceny Zelená perla obsadil rovnou dvě první místa.